tlapka: Myslím, že jsi krásně vystihla odhodlání, naděje i obavy, se kterými spousta z nás nastupuje mezi nové lidi. Ta snaha tentokrát vypadat jinak, chytit šanci hned za pačesy a začít s čistým štítem... vždyť to zní tak božsky. Já se většinou po těchto pokusech cítím jako ještě větší idiot a outsider, než obvykle. Adapťák nás minul a jsem za to docela ráda. Přijde mi mnohem snadnější spřátelit se v prostředí, které mám s lidmi společné, než v cizím pro všechny. A reálné prostředí přináší i reálné problémy, které jsou podle mě pro budování přátelství nosnější. Když jdeš na konkrétní cvika, sháníš určitého učitele nebo míříš do menzy či studovny, hned se to nabízí jako přirozené téma pro začátek hovoru. Věřím, že se neztratíš a své přátele si najdeš. Nejde to hned během prvního týdne, ale určitě se toho dočkáš.
S tím článkem jsem se zrovna moc netrefila, co? Hele, můžu ti říct, že zpřetrhat staré kontakty je i prospěšné - a vůbec nebudu v rozporu s tím svým článkem. V tak zlomových momentech, kdy se mění tolik věcí, jim podlehne snad každý. Proti tomu se nedá říct ani fň. I já jsem smazala lidi, co jsem měla v telefonu či na FB "jen tak pro všechny případy", ale nepodnikali jsme spolu nic a ani jsme si neměli co říct. Nač takové plytké známosti? V popisovaném případě šlo o odstřižení někoho (spíš někým), koho jsem brala pomalu jako sestru, tedy o úplně jinou rovinu vztahu. Ani povrchní známost, ani kamarádka na občasný nebo náhodný pokec, ale opravdu velmi blízká přítelkyně. A věřím, že pokud mezi tvými zpřetrhanými vazbami někdo takto blízký byl, pak umí i odpouštět, navíc, když ještě od matury neuplynulo tolik času.
A špatný? Kdo není špatný... a kdo není zároveň i dobrý. Nejsi člověk, který by cíleně, vědomě, s určitým potěšením z toho konání, škodil. A na tom záleží, aspoň mně.