hroznetajne: Raffaelo by rozhodně bodlo!!!
Nejdřív Ti musím poděkovat za úžasný komentář, moc si Tvého příspěvku cením. Čím více lidí mi tady píše, tím více mám pocit, že v tom nejsem sama. A svým způsobem mě to uklidňuje . Až mi bude zase mizerně, pročtu si tyhle komentáře a je to .
Uvědomila jsem si, že spousta z nás jedná sobecky a že je to v pořádku. Právě to sobectví mi na ostatních tolik vadí. To samé "já já já" a nic víc. A když jsem se potom zaměřila na sebe, cítila jsem se provinile, ale není důvod.

To s Tvým tátou mě moc mrzí a věř, že chápu co prožíváš. Něco podobného jsem zažila asi před 4 lety. Ne s tátou, to ne, ale s jiným rodinným příslušníkem a dos mě to vzalo. Úplně mi to vygumovalo ten původní pohled na něj, jako na člověka. Ale protože to byla daleká minulost, hodila jsem to za hlavu. A neřeším to, protože to byl jeho život a jeho minulost a já do toho nemám co vstupovat, se mnou to nemá nic společného. Naučila jsem se ho mít zase ráda a beru ho takového, jaký je. A on mi dává často najevo, že mě má taky rád. Sice takovým jeho způsobem, ale já vím, že to myslí upřímně. On asi ani neví, že o jeho chybách vím a je to tak dobře. Zkus odpustit .

Zakomplexovaná a závistivá. To jsi vystihla naprosto přesně . Závidět umím taky (je to fuj a snažím se to nedělat) a zakomplexovaná jsem někdy až až, takže si můžeme podat ruce . Já jsem k tomu všemu někdy tak neskutečně pesimistická, že sama sebe normálně pohřbívám zaživa. A když se k tomu přidá nějaká ta vada na kráse, to je potom člověk ve svých očích jako kus hadru. Ale nesmí to tak být pořád. Musí být i světlejší chvíle! .

Mnohokrát děkuji za upřímný komentář, Strašilko, moc mě potěšil .