zo: Adapťáky jsou na hovno, že to tak musím říct. Jak tam člověk jede sám a nemá se koho a čeho chytit (nebo zrovna není nějaký super sangvinistický extrovert - a přiznejme si, těch moc není a dost často jsou otravní jak osina), tak je jasné, že pokud se nepoštěstí a do někoho vyloženě nenarazí, tak odjede akorát s pláčem a bez známostí . A nebo si udělá úplně špatný obrázek. Třeba já jsem si na gymplovém adapťáku našla potenciální kamarádku a nakonec se z ní vyklubal takový ten typ, co jen chlastá a kouří. Ve třinácti . A naopak, lidi, co mi nesedli, jsou teď moji blízcí přátelé.
Odstřihnutí se od minulosti je těžké, já to nikdy radikálně nedělala. Spolužáky ze základky maximálně pozdravím a to je vše. Vyšumělo to prostě samo. Zajímalo by mě, jestli se to tak stane i s těmi gymplovými?
A negativní vlastnosti? Ty máme všichni. A všichni jich máme ohromnou hromadu, dokonce i ti, kteří vypadají jako naprostí andělové. Nemít tyhle vlastnosti, budou z nás jen nemyslící stroje, které nebudou ničím zajímavé, budou šedé a úplně stejné. Navíc, neřekla bych, že negativní znamená vyloženě špatné. Cynismus je jistě negativní vlastnost, ale je špatná? Spousta lidí cyniky obdivuje. Různé paranoie jsou taky negativní, přitom už hodně lidem zachránily život (samozřejmě nemyslím ty extrémní). Navíc - člověk může být teď takový či onaký, ale za rok, dva, deset bude úplně jiný. Vlastnosti nejsou nic neměnného, postupem času se utvářejí, mění a vyvíjejí. A někdy mizí. Máš teď těžší období a je normální, že se necítíš nejlíp, ale rozhodně to není konečný stav .
(Doufám, že dávám alespoň trochu smysl )