Komentář, na který odpovídáte

24. 09. 2016 - 12:05
 

hroznetajne: Jéj, úplně jsem na tento komentář od tebe zapomněla!
Máš pravdu, jsou na hovno. I když pro někoho, kdo nemá problém se seznamováním, to může být super akce. Ale obávám se, že pro většinu lidí je to spíš nepříjemnost. Mně se asi moc nepoštěstilo, právě proto jsem z toho byla tak špatná. Ale na seznamování snad bude ještě nějaká šance, která bude víc "realistická", než jen "Ahoj, jsem Anna a mám ráda kočky."

To, že je přestaneš vídat, nepíšeš si s nimi, nepotřebuješ s nimi nikam chodit, to beru jako radikální odstřihnutí. V prváku ještě nějaké pokusy byly, ale jednou moje kamarádka absolutně zapomněla, že máme jít spolu ven a nechala mě čekat dvě hodiny na ulici. Od té doby jsme se neviděly. Ona se ani neomluvila a ani neukázala, tak jsem to brala jako konečnou. A s nikým jiným jsem neměla potřebu se vídat, tak jsem je všechny hodila za hlavu. Ale někdy mě to mrzí.
Máš pravdu, lidi se mění. A ti, co mi vyhovovali, když mi bylo 10, mi nemusí vyhovovat v 19 letech. A je pravda, že je to přirozený. Ale když tak přemýšlím, co všechno jsem s těmi lidmi zažila... Teď je každý v tom svém světě a tak to má být, už to nebudu více řešit.
Mockrát Ti děkuji za milý komentář, Zo!

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Případ pro psychiatra