Krásný den plný smrti

Vydala jsem se na výlet do Terezína. Zrovna dnes byl přenádherný den a já ho strávila v muzeích, krematoriu a koncentračním táboře. Upozornění pro čtenáře: tohle je článek plný fotek!!! (a spousty smutného k tomu...)

Jak jsem již zmiňovala, byl to nádherný den, první teplý den. Ale opravdu teplý. Šli jsme se podívat nejprve na Malou pevnost Terezín, která je ve městě Terezín. Tím Vás nechci podceňovat (že by jste to jako nevěděli), jen si to tu uvádím na pravou míru. Z Terezína udělali nacisté za druhé světové války ghetto pro židy. Malá pevnost sloužila dříve jako věznice, později se z ní stal koncentrační tábor. Ale jak říkám, byl to opravdu nádherný den. ↓

Z Malé pevnosti nemám příliš fotek, protože focení bylo zpoplatněné (známe ty cedulky, že, za 50Kč si můžete vyfotit i průvodkyni, na to já jim kašlu, z vysoka...).

↑ Umývárna z jedné novější části Malé pevnosti.

Později musely být přistavovány nové cely, protože tisíce lidí se již do původního objektu nevešlo. Umyvadla jsem si vyfotila z nostalgie. Byla jsem zde loni s rodiči a mám jednu fotku přesně u těchto umyvadel. Takže... takový můj terezínsko-umyvadlový rituál.

↑ Opět fotky z nové části Malé pevnosti. Celý tento dvůr plný cel a samotek byl později uzavřen kvůli infekčním chorobám, které mezi lidmi propukly. Lidé uvnitř umírali bez jakékoliv lékařské pomoci. Nebylo možné se odsud dostat. Infekční choroby jako úplavice, tyfus apod. přenášely blechy a vši, jež byly velmi rozmnoženy kvůli nulové hygieně.  Na druhém obrázku jsme vcházeli do samotek. tedy, původně to měly být samotky. Zavíráno do nich bylo 6 až 7 lidí. Jen připomínám, prostor uvnitř samotky byl tak akorát na postel a záchod (který byl hned těsně vedle postele). Na třetím snímku pak vidíte celé nádvoří, které bylo uzavřeno, kvůli infekčním chorobám. Připomínám, dnes bylo opravdu nádherně...

↑ Stěna, ve které jsou 4 podezřelé důlky. Popravčí zeď, u které byli zastřeleni tři muži a jedna žena.

Celá naše delegace se v poněkud pochmurném rozpoložení přesunula na druhou část Terezína, ke krematoriu. A lidi, to Vám povídám, jestli jsem doteď byla v pohodě, tohle mě dorazilo.

↓ Omluvte rozmazané záběry, vše je foceno mým neskutečně delikátním telefonem, a ještě ke všemu na černo, focení bylo zakázáno, ale já si to nemohla odpustit. Neberte to, prosím, jako znevažování památného místa. A hlavně mě nepráskněte.

Myslím, že to nepotřebuje komentář. Snad jen dodám, že nacisté zvládali zpopelnit jedno tělo za 30 minut. Pece jsou celkem čtyři. Za plné provozu stihli spálit za jeden jediný den až 180 těl.

↓ Hned ve vedlejších dveří, uvnitř krematoria, je pitevna. Nejchladnější místo, jaké jsem kdy viděla.

↓ Poslední pohled do spalovny a už jen hřbitov. A na něm celkem 3000 mrtvých, nalezených v hromadných hrobech, nebo nedůstojně nasypaní do uren, jež byly následně nalezeny naházené v třiceti zakopaných rakvích.

Co dodat? Byl to opravdu krásný den, ale já jsem ho věnovala cestě do černého zákoutí naší historie. Ještě na závěr, zajímám se o druhou světovou válku, především o řešení židovské otázky a holocaust. Tento výlet pořádala u nás na škole jiná třída, já jsem se jen přifařila, protože tato část dějin mě nikdy nepřestane trýznit, nikdy mě nepřestane bavit, nikdy mě nepřestane udivovat, nikdy mě nepřestane bodat do srdce ta neskutečná bolest, jež cítím. Má bolest se nikdy nevyrovná bolesti, kterou museli zažívat židé a vězni, kteří zemřeli na následky nemocí v koncentračních táborech, nebo byli zabiti, ať už jakýmkoliv způsobem. Cením si, že žiji v této době, zároveň v sobě chovám nekonečnou úctu.

Doufám, že jsem Vám nezkazila náladu, toho dnešního krásného dne.

15. dubna 2015