Měla jsem tu čest být jeden týden součástí jedné třídy prvňáčků v čele s úžasným učitelem.
U nás v oboru jsou na cca 80 holek jen 3 kluci. Což hodně vypovídá o tom, že do školství proudí především davy žen. Povolání učitelky prošlo v historii feminizací. A přitom bylo kdysi normální, že třídu plnou vesnických dětí vedl právě muž. I tak jsem si prostě nebyla schopná představit, jak vypadá chlap před nastoupenou třídou malých capartíků. Jak chlap vysvětluje dětem rozdíl mezi jedlou houbičkou a jedovatou houbičkou, že hláska s a hláska a dá dohromady "sa" a že tři housenky plus jedna housenka jsou čtyři housenky. Měla jsem v hlavě takový ten klasický obraz ženy před tabulí. Muž mi tam zkrátka nepasoval.
Pozorovat týden muže, jak vede třídu, pro mě byl neskutečný zážitek. Taky zkušenost, ale hlavně zážitek.
- takhle krásně upravenou a napsanou tabuli jsem v životě neviděla
- takhle krásně vedenou třídu jsme v životě nezažila
- takhle flexibilního a nápaditého člověka jsem ve školství ještě nepotkala
- takhle vzdělaného a uvědomělého člověka jsem nepoznala
- takhle konzervativně založeného chlapa jsem ještě nepotkala
- ještě nikdy jsem neměla tu čest mluvit s někým, kdo vymyslel vlastní učební metodu, vydává si vlastní pracovní kalendáře pro děti a napsal o tom všem knihu
- takhle disciplinovaného a řádného člověka neznám
Nechci jmenovat, nechci uvádět ani název školy, ve které jsem měla tu čest týden hospitovat. Ale takhle nadšená jsem dlouho nebyla. Jsem úplně překvapená z něj, jako z osobnosti, jsem unešená z toho, jaký měl přístup ke svému povolání. Pro někoho zastaralý (možná až konzervativní) systém měl absolutně v malíku a dokázal ho aplikovat na dnešní děti. Všechno fungovalo tak, jak mělo. Nikdo si nehrál na inovativní postupy, moderní přístupy. Já už teď vím, že takovým způsobem bych nebyla schopná učit, ale uchvátil mě jeho přístup k práci. On tím žil. Každá jeho buňka dýchala pro třídu. Pozorovat člověka, který si užívá svou práci a je si vědom toho, že ji odvádí správně, bylo úžasné. Bylo to nevídané.
Dnes jsme byli s 23 dětmi na Staroměstské radnici a na orloji, tak přidávám pár fotek:
Za mě jedna z našich nejkrásnějších památek.
Pozor, slavnostní odhalení. Tohle je uvnitř orloje.
A ještě jedno slavnostnější odhalení - tohle je pod orlojem.
A tohle je had dětí uprostřed nejrušnějšího náměstí v Praze. A kdyby se někdo ptal - ano, přežily to všechny. Přežily cestu metrem, tramvají i pochod v centru Prahy. Také tomu stále nemůžu uvěřit.