tlapka: Racek na pokáleném kameni. Táta očividně prostorem na kazetách nešetřil. Pokud tohle dítě, kór nejedináček, tyhle stavy nemělo, mělo by se nechat odborně vyšetřit. K dětem to prostě patří. Je dobře, že už jsme o něco málo civilizovanější, ale vyrůst z toho úplně by byla škoda.
Nene, nechci slavit Vánoce hned teď, chci se na ně ještě chvíli těšit! Víš co se mi zdá? Že když jsem byla dítě, všechno to trvalo mnohem déle. Za celý den se stihlo snad tisíc pohádek. Večeře zabrala snad hodinu. Pak roznáška dárků na jednotlivé hromádky, ta taky trvala dlouho. A pak jsme je postupně rozbalovali, hodinu, dvě, tři, celý večer! A proto jsme taky na Štědrý den chodili spát tak pozdě! Až v deset!
Dneska začneme v pět večeřet a v sedm je rozbaleno, zbytek času už se jen sedí s rodinkou a dlabe cukroví. JAK SE TO HERGOT STALO?
Mně se vždycky tlačí slzy do očí, když si uvědomím, že některé lidi vidím v tom roce naposledy a přejeme si krásné Vánoce i nový rok. Kecám, chce se mi brečet s každou pomalejší vánoční písničkou.