Vánoce jsou svátky hlavně pro děti. Dospělí to akorát stojí neskutečný prachy. Všude v obchodech se tlačí lidi. Cena másla stoupá astronomickou rychlostí vzhůru. Nedočkaví důchodci pečou devatero druhů cukroví a futrují ho do mrazáku. Rodiny utrácí desetitisíce za elektronické vymoženosti pro své nevděčné haranty. Babičky si připravují peněženky. V lesích je kácen jeden strom za druhým. Na vánočních trzích se denně protočí statisíce korun. Rapidně stoupá prodej vaječného likéru. Vltava bude bohatší o spousty nových kaprů, kteří svými bílými zmrzlými bříšky vyplavají 25. prosince na hladinu. Místo sněhu šedá břečka. Místo poklidné večeře nehorázná žranice. Uštvaná matka, znuděný otec, obtloustlé děti krmící se cukrovím a vánoční edicí Coca-Coly. Ověšené stromy, po skříních schované dárky, brečící pošťačky za přepážkami a utahané prodavačky v obchoďácích. Vánoce 2016.
NE!
Já mám Vánoce strašně moc ráda. Letos se na ně těším daleko více než kdy jindy. Nevím proč, ale něco cítím ve vzduchu. Něco velikého. Mám pocit, že letošní Vánoce pro mě budou jedny z těch nejlepších. Jsem poslední měsíc v tak dobrém rozpoložení, až tím otravuju lidi okolo. Ráno se budím s dobrou náladou, mám chuť všechny objímat. Mám chuť slavit Vánoce už teď! Hned!
Nedávno jsme se dívali s tátou na staré videokazety. V nepřeberném množství videí z dovolené (20 minutový záběr na racka stojícího na jedné noze na pokáleném kameni), z klavírních koncertů (Julinka hrající na pódiu nějako trapnou Halí belí kočka leze narodil se skákal pes), z výletů do přírody (tátův romantický půlhodinový záběr na vodopád), z motorkových závodů (hodinové záběry burácejících motorek jezdících dokola, dokola, dokola, dokol, doko, dok, do, d...), pak nějaké ty rodinné momentky (já držím asi 5 dní starou sestru zabalenou v zavinovačce a tvářím se, jako bych chtěla říct "Fuj, to je ale hnusný mimino.") z oslav narozenin (aneb jak sfoukávám svíčky a tvářím se tak nadšeně, že to sama sobě nevěřím) jsou mimo jiné i záběry z Vánoc. Táta je natáčel všechny. Jak tak jsme na ta videa koukali, propadala jsem se studem. Panebože. Byla jsem takové to klasické dítě "Hamty hamty, všechny dárky jsou moje!". Klidně jsem zašlapala sestru do koberce, hlavně, když jsem byla u stromu první. Dala bych sama sobě facana. Katastrofa. Nechápu mamku, že mi neřekla: "Julie, laskavě se uklidni." Byla jsem z Vánoc vždycky tak nadšená, že se mi samým nadšením přestěhovaly oči na vrch hlavy. Rozbalovala jsem dárky jak nezřízený parní válec.
Představte si to. Sedíme se sestřičkou (mně je tak 9 let, jí 5) pod stromkem, načesané, oblečené v šatech. Já rozbaluju jak psychicky nemocná. Jeden dárek za druhým. Julie má rozbaleno za 5 minut. A sestra? Chudinka sedí tam na zemi a rozbaluje 20 minut jednu věc. A potom vítězoslavně zvedla dárek nad hlavu a celá dojatá zakřičela: "Tužka!" To dítě mělo radost z tužky! Když jsem na to video koukala, chtělo se mi normálně brečet. Ale pak přisupěla nenažraná Julie, tužku ji vyrvala z ruky, řekla něco jako: "Hm, pěkná. Chceš pomoc rozbalovat?" a absolutně to malé dítě převálcovala svým zuřivým rozbalováním. No byla jsem okouzlující.
vyndej ten prst z nosu a usměj se...
Já jen doufám, že už pod stromem nevypadám jako nadopovaný orangutan, co půl roku nejedl. Strašně se na ty letošní Vánoce těším. Těším se na bramborový salát, na svíčky, na zdobení stromečku, na skořicovou vůni, na to, až zkusím upéct nějaké nové cukroví (a táta řekne: "Panebože, to už nikdy nepeč."), na to, až mamka rozbalí dárky, které jsem pro ni koupila a na to, až si pustím v televizi nějakou pohádku a zachumlám se do deky. Těším se, jak si zahraju u nás ve městě pod stromem koledy (a budu u toho zase brečet) nebo jak si pustím Mr. Beana a budu se smát, i když jsem to viděla už stokrát. Těším se na výbornou pečenou rybu a na sváteční ubrus. Těším se tak moc, že se mi chce brečet. Úplně jsem zapomněla, jak se umím dětsky na něco těšit. Vytiskla jsem si adventní kalendář a škrtám si políčka. Do školy nosím vánoční svetr a před spaním si zapaluji svíčku pro atmosféru. Já se tak hrozitánsky těšíííííííím!!! Asi se zase zapomenu hlídat a budu pod stromem rvát balící papír zubama. Juch! I na to se těším.
pro případné kritiky...
No a jestli vám vadí všechen ten stupidní rozruch okolo Vánoc, tak doporučuji vypnout telku a užít si to uvnitř. Sami sobě si dovolte prožít to jako děti. Třeba zase přijdou ty emoce a vy si vzpomenet, jak jste se nedočkavostí málem počůrali, nebo jste sami sebe přesvědčili, že na obloze se mihl Ježíšek nebo si vzpomeňte, jak jste hladili kapra ve vaně (já k němu dokonce spadla). Ono se to nějak podá. A jestli jsem vás nakazila, tak JEDINĚ DOBŘE!!!