atraktivnistrasilka: Ha, žiješ!
Moje jméno se mi nelíbí. A ani příjmení. Rodiče tehdy vybírali jméno podle toho, jak se mi bude hodit právě k němu - jsem Tereza, a přijde mi to tvrdě znějící, nekorespondující s mojí osobností. Nesnáším, když mi někdo říká "Terko", to ve mně evokuje Veverku Terku a chce se mi plakat. Oni naši prostě chtěli, aby moje jméno znělo italsky celé, když už mám to italský příjmení. Jenže já jako Ital nevypadám, necítím se jím být, v životě jsem v Itálii nebyla a necítím k ní žádné vazby.
Co se Julie týče, jméno se mi líbí. Moje babička je taky Julie, respektive správě slovensky Júlia. Je to asi deset let, co měla sousedka pohnutky říkat jí Julčo - ale to bylo babičce proti srsti. Největší sranda pak byla, když jsem ke třetím narozeninám dostala dort ve tvaru žížaly Julie A táta celej den chodil po bytě, smál se a házel významný pohledy po naší bábi. Tehdá jsem nechápala, ale dneska si občas dělám legraci, že to byl důvod, proč se rodiče rozvedli.