Za posledních 14 dní jsem měla tolik kultury, až z toho začínám šilhat. A nebo jsem šilhala už před tím? Nevím...
Následující článek neslouží jako recenze. Spíše takové moje malé připomínky. Abych nezapomněla. Jsem totiž hlava děravá.
Dejvické divadlo - Dabing street
Dejvické divadlo pro mě byla premiéra. Absolutně jsem netušila, do čeho jdu. Jediná informace, která mi byla před představením sdělena byla, že se tam chodí v riflích, tudíž ženy si neberou žádné róby, boa ani podpadky. Ale klíďo píďo tenisky. Lístky jsme dostaly úplně náhodou, jela jsem jenom proto, aby zbytečně nepropadly, protože jsou poměrně drahé a dlouho se na ně čeká. ŠOK - velikost divadla. Všechno bylo tak stísněné, že jsem tam brzy jakožto slabý klaustrofobik propadala panice. V hledišti se sedělo na kovových rozkládacích židličkách (ano, žádné polstrování pro princeznovské prdelky) a pódium mělo velikost našeho obývacího pokoje. Vzduch se brzy vydýchal a mně se dělalo zle. Ale aby se neřeklo, že jsem nějaká rozmazlená slépka, protože to já nejsem (občas jo), představení se mi líbilo. Hercům jsem byla poměrně blízko, děj mě bavil. Měla jsem možnost vidět naživo Hynka Čermáka (toho já ráda) a nebo třeba sympatickou Kláru Melíškovou. Dabing street je poměrně čerstvá záležitost. Nejvíc se mi líbila ale scéna, byla vytvořená jako vertikální průřez dvěma místnostmi a všude bylo poměrně hodně rekvizit, takže atmosféru to mělo.
Ještě nikdy jsme nebyla v tak maličkém divadle a jsem nakonec ráda, že jsem měla možnost to vidět. A věřím, že pro spoustu lidí to má prostě své kouzlo.
Jackie
A protože divadlo vyvážíte jedině kinem, vydala jsem se na Jackie. Životopisné drama popisující život Jackie Kennedyové bezprostředně po atentátu na JFK. V hlavní roli s krásnou Natalií Portman. Myslím, že si brousí zuby na Oskara. A vůbec se jí nedivím. Její výkon byl tak emotivní, že mi kapaly slzy už v prvních deseti minutách. Věřila jsem jí všechno. Smutek, nervozitu, dramatičnost. Vyobrazila ji jako ženu, která se možná prezentovala jako dokonalá, ale ve skutečnosti měla chyby, masky a role. Téměř omračující byla hudba, která mi doslova jiskřila páteří. Představte si to. Posadíte se pohodlně do sedačky v kině a hned v první minutě vám v čerstvě rozjetém filmu hraje TOHLE. Měla jsem z toho husí kůži. A právem si skladatelka Mica Levi vysloužila nominaci na Oskara. Mrzí mě, že jsem na film slyšela poslední dobou tolik kritiky. Podle mě byl úžasný. A to umím být vybíravá.
Bába z ledu
Nový český film šel do kin zrovna nedávno. Ovdovělá žena se úplnou náhodou přichomýtne ke skupině otužilců. Film byl hodně realistický. Nikdo si na nic nehrál. Žádné zbytečné žvatlání nebo stupidní dialogy. Stačilo pár dobrých pohledů a vše bylo řečeno. Zuzana Kronerová i Pavel Nový hráli prostě autenticky. Nemůžu říct, že by to byl nejlepší film, jaký jsem kdy viděla, ale byl dost dobrý. Podle mě patří mezi ty lepší české filmy. Musím říct, že jsem během filmu prožívala všechny ty emoce s herci. Stud, smutek, ale i lásku, která, jak se říká, kvete v každém věku. Ale nikdy není nic růžové, že jo. Myslím, že film bude některým lidem trošku nepříjemný. Odhaluje realitu, kterou má spousta z nás doma na denním pořádku. Možná vás film zaskočí tím, že se v některých postavách poznáte. Jedině dobře.
Obávám se, že se do kina nebo do divadla zase dlouho nepodívám. V pondělí mi totiž začíná letní semestr. Tak jsem ráda, že jsem si to hezky nasyslila dopředu :-).