Moje malé Ameriky

Jsem zpátky ve školním koloběhu. Brzké ranní vstávání a pozdní návraty domů. Jsem klasický příklad "studenta dojížďáka" (jakože dojíždím autobusem, nedojídám po lidech zbytky :D).

Každý den mám malou Ameriku, každý den objevím něco nového, co mě uchvátí, a já si řeknu: "Jo, fakt jo, fakt se vyplatilo sem dneska jet, fakt se vyplatilo tu dneska být." Pro někoho to jsou možná prkotiny. Pro mě to jsou věci, co mi zpříjemnily den a to se prostě počítá.

Umělec Vladimír Houdek. Minulý týden jsem měla první hodinu výtvarné výchovy, na kterou máme vyučujícího - umělce. Doslova a do písmene. Všechny holky se do něj okamžitě zamilovaly. Ale o něm to dnes nebude. Bude to o malíři, kterého nám představil. A do jeho obrazů jsem se ve vteřině zamilovala taky. Jeje, nějak moc lásky. Houdkovy obrazy v sobě snoubí melancholii, hru světla a stínů, zobrazení lidských myšlenek a vyjádření prostoru. Je znám obrazy, které se schovávají pod hluboké vrstvy akrylové barvy. Ráda bych to někdy viděla naživo. Co se týče novodobých umělců, mám veliké mezery. To se prostě musí napravit.

Další jeho díla...

Oddělení anglické literatury v ústřední knihovně v Praze. Kartičku jsem si zařídila už minulý rok, ale nenašla jsem odvahu se do knihovny vydat. Neptejte se proč, jsem prostě divná. Ale jsem ráda, že jsem odhodlání našla, protože jsem objevila skvěle zásobené oddělení anglicky psaných knih. Hned jsem si půjčila Franze Kafku. Jo, vím, že jeho dílo není originálně anglické, ale mně jde o to, abych se při čtení měla čeho chytat. Jinak knihovna jako taková se mi bohužel nelíbí. Představovala jsem si to víc útulné. Křesílka, žluté světlo, chápete. Připadala mi hrozně anonymní, ale čemu se divím, vždyť je to uprostřed Prahy, že jo. Ale chápete, co tím myslím. Nicméně do místní studovny jistě někdy zamířím a Kafka určitě není poslední vypůjčenou knihou. 

Pardon, ale evokuje mi to ulici. Takové chladné to je. 

Fler offline aneb linecké náušnice. Mám moc ráda ručně vyráběné věci. A Fler je ideální místo pro lidi, co podobné věci vyrábí, prodávají i nakupují. Že se pořádá Fler offline, jsem se dozvěděla úplně náhodou. Abyste rozuměli, Fler je taková online tržnice, akce Fler offline je to samé, ale v reálném světě, prostě nejznámější prodejci na jednom místě. Náhodou jsme měli cestu do Prahy. Nemohli jsme to vynechat! No a já se zamilovala. Znovu, já vím. Náušnice této slečny jsem obdivovala na internetu už několikrát. A když jsem je spatřila naživo, NEMOHLA jsem odejít, aniž bych nějaké nevlastnila (dobře, mamka mě musela trochu přemlouvat). Slečna dokáže vytvořit náušnice podobné jakémukoliv jídlu. Můžete tak v ušních lalůčcích nosit šunkové chlebíčky, zákusky všeho druhu, tatranky, sushi, ovoce, zeleninu, nebo dokonce buřty či jitrnice! 

Já jsem hrdou majitelkou lineckého cukroví. Náušnice jsou z kolekce "Linecké". A konkrétně tyhle jsem v její internetové nabídce nenašla, takže se považuji za jedinou majitelkou těchto lineckých koleček v celém vesmíru. Tak! 

Do čtveřice všeho dobrého (?) - Sophiina volba. Kniha přes 500 stránek o hmotnosti jedné velryby, mi poslední týden dělá všude společnost. Hned od první stránky jsem věděla, že tohle je objev jako Brno (haha). Řekněte mi, proč já čtu tolik špatné literatury?! Proč nečtu jenom dobrý věci, jako je Sophie?! Proč? Slyšela jsem, že tahle kniha mě psychicky rozdrtí, že mě zabije, úplně mě vyřadí z provozu, rozloží na atomy. A to přesně potřebuju. Potřebuju být zdrcená. Já to té knize dovolím. Zatím jsem v první třetině. Ale už teď mi je jasný, že až to dočtu, svět už nebude jako dřív.

Je to kus ženský.