atraktivnistrasilka: Jo, holka, když čtu takové články, úplně si říkám, jak ten svět všichni vidíme jinak. Jakože třeba ti psi. Já bych nejradši vlastnila psa o velikosti menšího koně (vlkodav). Nebo briarda. Co mě naopak děsí, to je představa, že jednou prý budu muset zdědit prarodičů jorkšíra. Je to malá uřvaná sviňka a kdykoli jsem v její blízkosti déle, než pár dnů, mám chuť zacpat jí tu malou uňafanou tlamičku tou její otravnou upískanou hračkou. Jenže jak říká moje maminka - to bych se nejdřív musela dobře vdát, vydyndat barák s vobří zahradou, a teprve pak bych možná mohla mít toho svýho končíka nebo velký štěkající chuchvalec chlupů. Ach jo.

Nicméně, líbí se mi 15. Ne líbí jakože líbí, ale líbí jakože hustý. Mně se teda nic takového nestalo, ale pamatuju si, jak jsem jednou z bytu nad námi v noci slyšela nějakou šlehu a pak jsem týden měla blbý pocit, že se něco stalo, i když se mi máma smála, že proč hned myslím na nejhorší. Jenže ono se to fakt stalo, sousedka sebou švihla a umřela, našel jí tam až syn po tom týdnu. Takže jo. Hnusný pocity znám.