mow: A ještě poznámka - dřív bylo přímo kacířské říct, že se na mateřství necítíš, děsí tě to, bojíš se. Protože, a stále je tady taková myšlenka, na mateřství se máš těšit, být nadšená. A všechny ty vytlemený ženský s vypouklejma břichama na obálkách časáků pro těhule k tomu přímo vybízí. Ale už se nepíše o tom, že porod bolí jako kráva, o probdělých nocích, zkrátka o stinných stránkách mateřství a těhotenství, hajzlové neobjektivní

Dnes můžou ženy mluvit o svých pocitech, postěžovat si, máme net, z kterého se dozvíme vše, i to, co nechceme, což taky není vždycky dobře. Dřív stěžování nepřicházelo v úvahu, žena musela být silná. Někdo by řekl, že dnes jsou ženy slabé, protože naše praprababičky si nestěžovaly. Třeba. Ale možná to bylo tím, že nebyly schopné a neuměly projevovat pocity, svůj názor, protože to bylo nepatřičné. Většinou šéfoval chlap, na to, co chce žena, se příliš nehledělo. Nebo možná vůbec.