hroznetajne: Tak nejdřív ze všeho Ti musím poděkovat za Tvůj komentář, který mě skoro dojal. Děkuji za Tvé vyjádření, moc si toho cením.
Zhýčkanost je nadřazené slovo celému tomu tématu. Souhlasím. Většině z nás bylo všechno naservírováno, cestička vyšlapaná. S naší známou jsme se na tohle téma jednou bavily. Ona je poměrně dost dobře peněžně zajištěná a stěžovala si, že svoje děti nevedla k větší samostatnosti. Vyloženě s odstupem viděla svoje chyby. Dnešní děti mají téměř všechno, co si přejí. A já tohle vidím i na sobě. Spoustu věcí beru jako samozřejmost. Ale samozřejmé to vůbec není! A jo, můžeš říct, že dnešní děti jsou nesamostatný a rozmazlený a nevím co všechno. Ale jednou nám paní učitelka na základní škole (!) říkala, že je to v pořádku. A je důležitý, aby to dnešní generace viděla. Aby se z nás stali rodiče, co ty spratky a "liberálně" vychovaný dětičky nebudou chtít mít doma. Ona se historie točí v takových cyklech. Pořád to stejné dokola. Já třeba o sobě přemýšlím jako o totálně nesamostatný osobě. A vždycky, když mám bojovat sama za sebe, tak jsem neskutečně vyděšená. Tohle je něco, co na sobě vyloženě reálně pociťuju a mám problém se toho zbavit.
A ano, doby by se porovnávat neměly, ale tohle je něco, čemu se nevyhneš. Protože lidé ze dvou různých dob budou vždycky žít vedle sebe. A je to dobře. Ta stará musí té nové neustále připomínat, jaké to bylo. To je stejně důležitý jako fakt, že nová doba o té staré bude mluvit vždycky kriticky. Protože i moje vnoučata si o mně budou myslet, že jsem totálně trapná, stejně jako si to občas myslím já o své babičce .

30leté mamánky zásadně nekritizuji. Jsou k smíchu, jo, jasný, ale já se můžu vyskytnout v úplně stejné situaci. Mám v okolí pár případů, kdy holka zůstala "s maminkou". Žádná rodina, žádný partner (ani partnerka), prostě zůstaly doma. Neříkám, že tohle je mým cílem. Absolutně ne. Ale spíš mi přijde, že to bude častějším a častějším případem.

Jo, není kam spěchat. Jasný, říkám si to pořád, viď. Ale jak dlouho si tohle ještě můžu říkat, než to přestane být "ještě v pohodě"? Naši mě z baráku nevyhání, právě naopak . A já nemám touhy osamostatnit se (alespoň částečně), jako většina mých vrstevníků.

Ještě jednou Ti děkuji za úžasný komentář. Líbí se mi tvůj pohled na věc.