melancholicka: Nejzajímavější článek, jaký jsem za poslední týden četla. Občas se cítím podobně a jsem jenom šťastná, že mi nikdo nic nepředhazuje (mít babičku, která by do mě hustila "já ve tvém věku", tak bych byla v permanentní depresi). Neustále mě štve, kde už jsou někteří lidé mého ročníku a já nejsem kolikrát schopná převléknout se z pyžama do normálního oblečení, když mám náhodou volno a můžu být nějak "produktivní". V poslední době se to moje vzduchoprázdno a pocit nenaplněnosti trochu změnilo, protože mě čeká vejška a našla jsem si o 13 let staršího přítele, který by už opravdu rád založil rodinu. To byl první impuls a směr, který jsem potřebovala . Nemůžu se dočkat, až se zbavím finanční závislosti na mamce a osamostatním se. Připadám si jako dvacetiletá koule, kterou sebou každý musí vláčet a starat se o ni. Ono se k téhle škole nedá holt moc pracovat no. Ale za tři roky už to snad bude jiné... Abych se ještě vrátila ke generačním rozdílům... Nedá se to úplně srovnávat. Každá doba přináší jisté mínusy, ale i privilegia a s těmi je potřeba umět pracovat. Moje babička neměla možnost studovat na VŠ, tehdy to bylo vzdělání elity, takže bylo logické založit rodinu. My máme mnohem víc možností, ale je potřeba nenechat se tím semlít a nečekat zase moc dlouho .