radus: Julinko, nepoznávám tě. Ale jak já ti rozumím! Nechci tě v tomhle vlastním pekle ještě víc znepokojovat, ale víš co? Je mi o 10 víc a je to desetinásobně horší než v těch 20. Takže doufám, že tě to třeba trochu nakopne... Ale jednej teď. Cokoliv, úplně cokoliv tě napadne, jdi do toho. Protože máš pořád ještě čas... Zní to jako nechutné klišé a sama jsem to v těch 20 nesnášela. Ale pokud jsem něco po*** ve 23, šlo to napravit. Dokonce i po rozchodu v téměř 28 byl ještě čas na naprosto bláznivý život. Ale teď... Zbývá řešit, jestli děti teď a nebo nikdy. Jestli dům nebo podnájem. Jestli vydržet v práci do mateřské (ad dotaz 1), nebo prostě radikálně změnit... Za deset let budeš mít pocit mnohem víc uzavírajících se kleští, pokud z toho nevystoupíš právě teď.