mow: Musím reagovat a budu tě trochu tlumočit, i když si nemyslím, že by to Julča potřebovala. Souhlasím s tebou - ty jí v podstatě říkáš, že teď má ještě obrovský manévrovací prostor a možnost dělat chyby. Jak roky půjdou, bude ten prostor pro dělání chyb čím dál menší, respektive to dělání chyb bude bolestnější. Bude se MUSET snažit rozhodovat lépe, přesněji.

Asi se budu opakovat, možná nemám pravdu. Ale přijde mi, že dřív tolik lidi nepřemýšleli, jestli dělaj, nebo nedělají dobře. Prostě měli méně možností, voleb, a život byl snazší, jednodušší. Ona nás i trochu tlačí média - kdy je čas na líbačku, jak udělat jeho, jak udělat ji, 12 věcí, který nesmíte říct chlapovi, 12 věcí, který nesmíte říct ženský. Tím neříkám, že se řídíte, nebo že se řídím radama z časopisů, někdy je to přehnaný. A večer pustím televizi, kde je v reklamě baba, která neví, co se děje s její vagínou - jestli bakterie, nebo kvasinky. Ačkoliv jsem pornofil, tohle mě vždycky krapet rozhodí, obzvlášť když večeřím Dneska je ta otevřenost ve všech až šokantní, já byl ještě v šestnácti přesvědčený, že se tampóny strkají do uší, nikoliv tam, kde babu svědí

Ale vagíny jsem tady probírat nechtěl, ty se řeší výhradně u mě. Chci jen říct, že vy, ženy, to máte těžší. Musíte si umět rozpalcelovat život tak, abyste všechno stihly. A tím, že máte větší možnosti, ale času stejně, je to obtížnější - delší dobu se studuje, pak práce, pak dítě.

Podle prcinkologů a porodníků je ideální věk na dítě kolem 25. roku života. To prej jste nejplodnější a máte nejkvalitnější vajíčka. Jenže odborníci jsou jedna věc a reálný život druhá. Trochu mi to připomíná některé ekonomy, který brblají, že při takto skvělém ekonomickém růstu je schodek 50 miliard na rok 2018 příliš. Že by měl být podstatně nižší. Jenže mrkněte - rozpočet na rok 2018 je zhruba 1,3 bilionu korun. Z toho:

- 438 miliard důchody

- 169 miliard platy

- 141 miliard sociální dávky

To je skoro 750 miliard! A zkuste si z roku na rok škrtnout 50 miliard, tak se lidi poserou, protože se chtějí mít líp, a pánům analytikům, kteří jsou velmi dobře placení bankami, se to kecá. Když budu brát 50 nebo 100 litrů měsíčně, taky nebudu potřebovat stát. Sociální dávky se mě týkat nebudou, na důchod si budu spořit slušnou částku soukromě, takže mě almužna od státu nevytrhne, tudíž tihle lidé stát de facto nepotřebují. Ano, má se žít bez dluhů, ale lidi se chtějí mít líp. Kdyby se neřešila zadluženost, důchody rostou ještě pomaleji, k tomu nízké platy, které se musí dorovnávat sociálními dávkami, jejichž získání je dost přísné a jejich výše nicotná. To by museli propustit buď tak třetinu státních zaměstnanců, nebo o 1 200 měsíčně snížit důchody, aby se ušetřilo 50 miliard. Jenže ekonomové nejsou politici (bohužel, nebo bohudík?).

A podobně je to s těmi dětmi - studuju, pak pracuju. Můžu si pořídit dítě hned po škole, ale to zase hrozí, že všechno, co jsem se naučila, po mateřský zapomenu. Ono spousta věcí by se měla, spousta věcí je ideálních. Ale napasovat to na reálnej život, který se velmi často nevyvíjí podle našich představ, to je kumšt.

Když si špičková manažerka kolem 40 vzpomene, že chce dítě, a přitom má chlapa, tak je to trubka. Ale když někdo potká toho pravýho až ve 40, tak to fakt není jeho vina, třeba by si dítě pořídil i dřív, ale potkával debily nebo krávy. A na to se zapomíná. Mělo by se rozlišovat, že můžu, ale nechci, a pak že chci, ale nemůžu, protože nebyl ten pravý. Jasně, dítě si můžete pořídit s kýmkoliv, pokud ho zvládnete uživit samy, vždy najdete chlapa, co poskytne trochu "jogurtu" zdarma. Na Amatérech jsem jednu takovou potkal - chtěla udělat dítě, ovšem bez jakýchkoliv fin. nároků na toho muže. Ale úplná rodina je vždycky lepší.

Prcinkolog z Vysočiny