myfantasyworld: Hmm, to že nevíš ve svým věku, co přesně chceš, mi nepřipadá divný, já to taky nevěděla, teda takhle, věděla jsem, co chci a bylo to, že jsem chtěla ve 25 letech mít děti a teď, je mi 25, jsem sama, nikoho momentálně nechci, dítě si taky neumím představit, takže teď si taky nejsem jistá, kam to směřovat, asi bych to viděla najít si práci a cestovat po světě, je to věc, která mě láká nejvíce, ale žádný pevný bod v životě nemám a upřímně mě to ani netrápí, žiju teď a žít budoucností je nesmysl, jelikož vždy se hodnoty můžou změnit.
Hodně bývalých spolužaček má partnera a děti, ale jak jsem psala, zrovna nikoho nehledám, buď to přijde nebo ne, momentálně jsem ve stadiu, kdy je mi to jedno.
Nejvíce mě dostává, když řeknu, že děti nechci, že bych je teď ještě nezvládla a ostatní mi odvětí: "Ale prosím tě, to bys zvládla, to si jen myslíš." Ale jak tohle můžou říct lidi, kteří neprožívají můj život, já přeci vím, co bych zvládla a co ne i vzhledem k tomu, že s dětmi trávím dost času.
A taky věta: "To poznáš, až budeš mít svoje dítě." Jenže třeba ani nebudu, kdo ví, nemám tyhle věty ráda, protože nikdo nemůže hlavně vědět, jestli to fakt poznám, protože i každé dítě je jiné, každý má jinou výchovu. No na tyhle dvě věty začínám být alergická, stejně jako na otázky na partnera.