radus: Julinko, je mi to moc líto. Nikdy nevím, jestli je lepší, když to přijde nečekaně nebo když získáváme čas ještě si říct spoustu důležitých věcí... Využij ten čas na maximum. A dovol si být smutná.

Nevím odkud přesně jsi, ale kdyby se někde ve vašem okolí nacházel mobilní hospic, doporučuju. Osobně znám tři a ve všech pracují opravdu skvělí lidé... Možná je to tím, že tohle je opravdu poslání a člověk na tuhle práci musí "mít koule". Mám poměrně čerstvou osobní zkušenost... A bylo to hrozně fajn, že tchán strávil ten čas s náma, stihli jsme si všechno říct, ležel na svém gaučíku u praskajícího krbu... Celé to dostalo úplně jiný rozměr. Péči poskytují lékaři, zdravotní sestry a pečovatelé, přijedou kdykoliv na zavolání, že se třeba přitížilo. Jsou laskaví a umí vyrobit držák na kapačku ze starého kovového věšáku na šaty...

Julinko, kdybych mohla posloužit aspoň vlídným slovem nebo radou, klidně se ozvi na mail... Adresu máš, kdyby náhodou ne, pisnu pak do komentáře.

Buď silná, myslím na tebe!