Po maturitě jsou nejdelší prázdniny, říkali

7. říjen 2017 | 10.52 |

ale pravda to nebyla. Julie si to zařídila a měla je znovu. Téměř 4 měsíční prázdniny. A teď jsou u konce. Strašný. Mám pocit, že naše škola začíná jako úplně poslední (trochu oxymóron, haha :D).  O to bolestivější bude návrat do reality. Všechno to na nás ve spěchu nahrnou. A já už mám poslední týden zažívací problémy, křeče v břiše a bůhví co všechno, protože tuším, že se na mě zase sesune lavina.

Minulý týden jsem tu nebyla, protože jsem PRACOVALA. Jo, v mém případě tohle slovo působí téměř nepatřičně, já vím. Ale opravdu jsem pracovala. Zakládali jsme zahrádku před domem. Nakoupili jsme rostliny, navozili tunu kamenů, pořídili roli folie a šlo se sázet. Zatím jsou všechny rostliny velikosti chcípáčků a kameny okolo nich vytváří kamennou poušť, ale až se to rozroste! Konečně to kolem našeho domu nevypadá TAK MOC jako staveniště. Pomalu to začíná vypadat jako Halo, snažíme se tu o zahradu!

zahrada

Fáze - sázení

Celé září jsem byla víceméně doma. Několikrát jsem byla u babičky, myla jsem jí okna a žehlila, protože na to už nemá moc sil. Až budu chodit do školy, nebudu mít zase na nikoho absolutně čas (ani na sebe, haha). Tak jsem ráda, že jsem jí nějaký věnovala. 

A  taky jsem si zapisovala rozvrh. Vážení, to bylo něco. To byly nervy. To byly NERVY! Podařilo se mi sestavit obludnou příšernost. Ve středu mám první hodinu od 8. Další až ve 3 odpoledne a jako chuťovku večerní matematiku v 7. Domů se dostanu kolem půlnoci. A ráno budu vstávat na ranní přednášku v 5. Takže spát budu něco kolem 4 hodin. Už teď dopředu se bojím, že to nebudu zvládat. Přemýšlím, že v Praze přespím někde na lavičce, protože proč se trmácet domů... To je to slavné dojíždění, Julie, tady to máš, hezky si to vychutnej! Až na tu středu všechno ostatní ujde. V rámci možností. Narozdíl od jiných mám zapsané skutečně všechny předměty, které mít zapsané mám, u vyučujících, které jsem chtěla, a nic se mi nikde nekryje. Ale ta středa mi dobrý dojem z rozvrhu docela dost kazí.

A taky uběhly další 4 měsíce od posledního videa. Tak jsem sestříhala další mišmaš, protože mě to pořád baví. Vám je to asi k ničemu, jsou to spíš takové moje vzpomínky pro mě, ale tak proč vám to sem zase nedat. Tentokrát je tam hodně moře, skákání do vody, krmení ještěrky, sestřin balet, již tradiční Edoušek (bez něj by to nešlo!) a taky je tam jeden historický záběr, který má velikou dokumentaristickou hodnotu (panebože, co to melu) - škrtám poslední zkoušku ze seznamu zkoušek. To byl pro mě docela zážitek :D. Jo a tentokrát jsem k tomu vybrala Shopena, kterého jsem hrála na absolventský koncert. Pravda, trošku v jiném tempu, ale tak každý tu hudbu cítíme jinak, že jo (Julie, už raději odejdi). 

Fajn, tak to by pro dnešek stačilo.

Příští týden čekejte klasický článek - Začátek semestru, kajdím maggi v kostkách, pomozte mi někdo, podřízněte mě prosím, pomoc, pomoc, pomoc a tak dále. Vždyť mě znáte.

Další Drobné chvilky >>>

Zpět na hlavní stranu blogu