melancholicka: Strašně mi to připomnělo můj článek o cvičení a hlavně moje školní léta a fobii z tělocviku . Úplně s tebou soucítím , hru na schovávanou jsem hrála se všema tělocvikářkama několik let, obzvlášť, když přišla gymnastika. Kotrmelec jsem sice udělala (ale jen popředu, dozadu jsem vždycky udělala něco, co vypadalo jako když si lámu všechny kosti v těle a díky tomu bouchla smíchy vždycky celá tělocvična), ale nešlo mi cvičení na hrazdě, kruzích, kladině. A doteď neudělám stojku ani hvězdu, byla katastrofa dělat nějaké sestavy, protože jsem půlku cviků neovládala . Ale všechno je o tom, jak se tomu rozhodneme postavit a jak si to v hlavě přepneme. Mně se to bohužel nepovedlo až do konce čtvrťáku na gymplu a neustále jsem zažívala trauma během rvaní mé osoby přes hrazdu. Moc ti držím palce, je to všechno o překonávání našich hranic .