hroznetajne: Ale jo, já si kolikrát taky řeknu, že se prostě nebudu přetvařovat a budu se tvářit tak, jak já chci. Jenomže ono to fakt odpuzuje lidi. A v momentě, kdy se s někým chci bavit nebo se s ním seznámit, tak vím, že můj ksicht je trochu překážkou . Moji kamarádi už ví, že je nechci zavraždit, ale ostatní to neví . A kolikrát mi i moje ségra řekne, že se dívám jak sériový vrah, že se mě bojí .
Taky se mi moje "divnost" někdy líbí, někdy mi to je ale nepohodlný a říkám si, že bych se nemusela pořád tvářit jak naštvaná žába. Ale stejně do toho za chvíli zase spadnu .

Tak přijmutí svého "poker face" může být prvním krokem ke smíření se vším všudy . Někde se začít musí .