Resting bitch face nebo také syndrom naštvané tváře (prostě ksicht protivný mrchy), je skutečný problém, se kterým se potýká spousta z nás. A neříkejte, že jste ještě nikdy nepotkali divně šklebící ženskou!
Stává se mi poměrně často, že mi někdo řekne: "Ježiši, Julie, ty mě chceš zavraždit?" nebo: "Julie, jak se to na mě díváš?!" nebo taky: "Panebože, ty se ale šklebíš." a já jsem přitom celou dobu myslela na motýlky. Na motýlky!!! RBF vzniká v momentě, kdy se nesoustředíte na svůj obličej, nevnímáte, jak se tváříte. Povolíte všechny svaly ve tváři a myslíte si, že se tváříte PROSTĚ NEUTRÁLNĚ. Jenomže váš povolený obličej vypadá jako maska vraha. Takže se úplně pravidělně stává, že zatímco myslíte na elfí říši, ostatní se začínají strachovat, jestli náhodou nepřemýšlíte, kde jste nechali sekeru.
Můj RBF je vážně něco. Tvářím se jak agresvní buldok v hluboké depresi. Nejhorší na tom je, že si to neuvědomuji do té chvíle, než mi to někdo řekne. A vůbec nejhorší je, že já uvnitř myslím na něco pěknýho. Jenom jsem k tomu zapomněla vybrat adekvátní obličej, takže si okolí myslí, že jsem permanentně načuřená čarodějnice. Žít s takovým ksichtem je vážně očistec. Já si jsem moc dobře vědoma toho, že můj "neutrální" výraz ostatní lidi děsí, takže se ho snažím dělat co nejméně. Jenomže chodit celý den s přišpendleným úsměvem dělají jenom zamilovaný blázni (a to já rozhodně nejsem). A tak se prostě někdy mračím. Protože mračení je kolikrát lepší výraz, než ta moje povolená grimasa. Ale mračení dělá vrásky. Takže si prostě nevyberu.
Úplně nejvíc nesnáším otázku: "Hele, ty jsi naštvaná? Stalo se něco?" na to se totiž dá odpovědět jedině: "Nejsem naštvaná. JÁ TAK PROSTĚ DEBILNĚ VYPADÁM!"
Takže se vlastně točím pořád dokola v tom jednom a tom samém problému, jehož klíčovou otázkou je: "Panebože, proč jsi zařídil, aby můj neutrální výraz tak příšerně odpuzoval lidi?" Je vážně těžký žít s naštvaným obličejem. Už pomalu začínám litovat všechny, kdo se na můj obličej "odpočívající ropuchy" musí dívat. Jediné, co mě těší je, že v tom nejsem sama. Velká spousta slavných žen jsou RBF jak vystřižený. Za vůdkyni odpočívajících babizen se obecně považuje Victoria Beckham, která má přirozeně koutky úst směrem dolů. Takže za svůj vražedný poker face chudák ani nemůže. Pro mě je ale královnou zabijáckých tváří Krirsten Steward. Chudáka se jí ptají snad v každém druhém rozhovoru, proč je nasraná. A ona furt dokola vysvětluje, že se PROSTĚ JENOM NEUSMĺVÁ.
O RBF vznikají celé studie a teorie, zkoumá se, v čem to vlastně celý spočívá. Najdete to na wiki, najdete to na youtube, najdete o tom odborný články. Jestli si myslíte, že když se budete tvářit naštvaně, máte tenhle úža syndrom taky, jste na omylu. My nasraně vypadáme, i když se vnitřně radujeme. My tak vypadáme, i když nechceme. A můžu to říkat pořád dokola, stejně mi vždycky někdo řekne: "Měla by ses víc usmívat, hrozně se mračíš a vypadá to děsivě."
UÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!
Anebo jste prostě bitch!