Článek RBF
Komentáře k článku: RBF
damn-girl: Výbornej článek! 
zase vidím, že v něčem nejsem sama... a víš, kde nás nutěj se takhle tvářit? Na fotku na pasovce!
Mám to samé, naprosto to samé! Většinou to je "No, ty se zase tváříš!" nebo na ulici "Slečno, stalo se vám něco?" ne, nestalo se mi nic. Já se jen debilně tvářim. Asi založíme sesterstvo hloupých xichtů
hroznetajne: Děkuju 
! No ne asi . Na fotkách v dokladech vypadám příííííšerně 
. A nejhorší moje fotka je ve školním systému, normálně se modlím, aby si to hlavně nikdo neprohlížel .
Přesně tyhle věty znám .
Jo 
!
melancholicka: Bože, mluvíš mi z duše 
, jsem prototyp přirozeně nasranýho obličeje, ačkoli mi vůbec nic není. Proto mě nikdy nikdo neoslovil, protože prý vyzařuju už na dálku absolutně nepřístupné pohledy. Úplně nejhorší jsou přesně ty dotazy: "co je?" "co ti je?" "vždyť vidim, že ti něco je, tak mi to řekni"... To bývám naštvaná doopravdy, ačkoli jsem předtím nebyla už jenom z podobně debilních dotazů .
hroznetajne: Jo jo, taky si myslím, že lidi odpuzuji tím, jak se tvářím. A přitom jsem třeba jenom unavená, NE NASRANÁ .
"Co ti je?" za to bych střílela hlavy . Prostě stačí, když se člověk neusmívá, hned mu něco je. Ale on to prostě dělá jenom ten blbý obličej. Pff...
boudicca: O tom čtu poprvé a přijde mi to hrozně srandovní. Přítel má to, co by tvůrci videa označili jako "resting asshole face" a ze začátku jsem s tím taky měla problém, protože jsem předpokládala, že je z něčeho smutný nebo naštvaný. A on na mě vždy jen zavrčel, že přemýšlí a ať neruším.
hroznetajne: Fakt? No vidíš! Tak máš přítele RAF, zase je dobrý, že to o něm víš . Se může hodit .
iva: Ty se máš! Na mně je zase pro změnu všechno vidět. Únava, nasrání, škodolibost, radost... žádnej pokerface. A navíc jsem děsně ošklivá, což mi dost sere, protože proč nemůžu bejt aspoň zajímavá?!
hroznetajne: Pokerface se dá natrénovat .
Ty jsi na sebe teda zlá 
. Každý je přeci něčím zajímavý! Fakt jo!
iva: Nejsem na sebe zlá. Jen jsem realista
Nejzajímavější je na mně to, že si mě každej plete s chlapem. Parťák vždycky řval smíchy, když nás oslovovali: "Chlapi, prosím vás..." nejvíc se bavil, když mě takhle někdo oslovil ve chvíli, kdy jsem stála s kolegyní Jozefkou
Na rádoby vtipné výkřiky: "Jsem si vás spletl s chlapem!" už standardně odpovídám: "Já vás málem taky!"
hroznetajne: Ale neee, tak to je nemilé . Víš co, každý holt musíme operovat s tím, co máme 
.
atraktivnistrasilka: To mám. Hrdě se hlásím do klubu. Kdysi mě to štvalo, že se mě každý bojí a nikdo si se mnou nechce povídat. Dneska už to beru jako součást svojí identity. A jsem vlastně ráda, že si se mnou nikdo povídat nechce. Takže to má i svoje výhody.
A není to jenom můj výmysl. Máma mě nutí učit se vařit, protože říká, že s takovým věčně nasraným ksichtem se prostě nevdám (mám trochu podezření, že myslí můj ksicht jako celek, protože co si budem, moc jsem se našim nepovedla každopádně mi ale vyčítá jen mračení). A já říkám... tak ať. O starost míň. Sice lžu sama sobě, ale víš co, aspoň na všem vidím něco pozitivního. I to se počítá. Kvůli chlapovi se opravdu přetvařovat a nutit nebudu.
Bez RBF bych to už prostě nebyla já. Už jsem si tak nějak zvykla, že se mě lidi ptají, co se mi děje, že jsem tak smutná, nebo kdo mě naštval, že se tak hrozně mračím. A mně se to vlastně líbí. Usmívat se tak jako tak moc neumím. Nevím, jestli to ze mě dělá divnočlověka, ale každopádně mi ten pocit, že se permanentně tvářím jako načuřená mrcha, tak nějak dělá radost. Takovou tu divnou, zvrácenou. Takže já se vlastně v duchu raduju z toho, že vypadám jako naštvaná, i když se raduju. Ou jé. Jsem docela ráda, že o tom píšeš, protože aspoň můžu žít s pocitem, že je nás takových víc, než jsem myslela. A taky jsem ráda, že zrovna já jsem se narodila s tak blbým ksichtem, když mě to k úsměvu stejně většinou moc netáhne.
PS: Nikdy bych nevěřila, že budu oslavovat, že se "proti" svojí vůli tvářím jako mrcha. Fakt nikdy. A ani bych nikdy nevěřila, že se k tomu takhle hrdě přiznám. A veřejně k tomu. Díky za příležitost. Chtěla bych se sebou bejt ve všem takhle smířená.
hroznetajne: Ale jo, já si kolikrát taky řeknu, že se prostě nebudu přetvařovat a budu se tvářit tak, jak já chci. Jenomže ono to fakt odpuzuje lidi. A v momentě, kdy se s někým chci bavit nebo se s ním seznámit, tak vím, že můj ksicht je trochu překážkou . Moji kamarádi už ví, že je nechci zavraždit, ale ostatní to neví . A kolikrát mi i moje ségra řekne, že se dívám jak sériový vrah, že se mě bojí .
Taky se mi moje "divnost" někdy líbí, někdy mi to je ale nepohodlný a říkám si, že bych se nemusela pořád tvářit jak naštvaná žába. Ale stejně do toho za chvíli zase spadnu .
Tak přijmutí svého "poker face" může být prvním krokem ke smíření se vším všudy . Někde se začít musí .
adil: tak koukám, že v tom nejsem sama, to je asi dáno už od narození, nějak se tvářit, prostě mít kukuč zdánlivě naštvaný, i když naštvaní nejsme. Mně se občas taky stane že mi to někdo řekne - naposledy kamarádka Krista, když na mne čekala na smluveném místě, když jsme šly na kávu. Já se tak těšila a ona, jak mě pozorovala zdáli, mě s úsměvem přivítala slovy - "tedy ty se tváříš,pěkně nas...ě !" a vlepila mi na tvář pusu. Já si myslím, že je to také dáno tím, že člověk zrovna přemýšlí o mnoha jiných věcech, a je v těch myšlenkách moc zahloubán.
---
adil.pise.cz
hroznetajne: Sama v tom rozhodně nejsi . Tak hlavní je, že to Krista bere s humorem .
Já se ani nemusím nijak moc zahloubávat, já blbě čumím i jen tak .
myfantasyworld: To je zajímavý, čtu o tom poprvý.
Já teda, když přemýšlím, tak mám takový ten zasněný výraz a co se týká toho usmívání, tak naopak kolikrát se mi stalo, že jsem nad něčím přemýšlela a začala jsem se usmívat, takže na mě pak lidi koukají jak na nějakého blázna, jako že proč se to vůbec usmívám. A někteří se teda usmějí taky a to je pak fajn. A vůbec mám výrazy, které tak nějak napovídají o mé náladě.
hroznetajne: Vážně?
Jee, tak to je teda rozhodně lepší, než naštvaný výraz. Třeba někdy někoho nakazíš . To se mně nestane.
I když, někdy si čtu něco vtipného a i se tomu klidně zasměju nahlas a to máš pravdu, že lidi divně koukají .
tlapka: Už jsem o tom četla dříve a znovu se divím, že to nemám. Teda myslím. Naprosto nefotogenická jsem i bez toho. Holt někdo si to svoje 
skrývá hlouběji pod povrchem. Ale zrovna ty ho tam stoprocentně máš!
hroznetajne: Buď ráda!!!
A fotogeničnost nefotogeničnost je podle mě blbost . Nikdy nikdo není spokojený se svými fotkami, to už je prostě všeobecný fakt .
brutally-honest: Resting bitch face taky vlastním :- ) Lidi si furt myslí, že jsem naštvaná / namyšlená / smutná / chci je zabít. Při interakci s lidma se snažím tvářit přijatelně a jinak se ten obličej ve velkým městě vlastně dost hodí, často úspěšně odrazuje pouliční prodavače a jiné otrapy.
hroznetajne: No přesně. Namyšlená, odtažitá a nevím co všechno, ale my to tak přitom vůbec nemyslíme!
To je pravda !
rebarbora: Na tohle si stěžuje mamka, že když se neusmívá, vypadá strašně přísně
Já mám spíš opačný problém - moje kulatá tvářička vypadá podle všeho pořád děsně pozitivně, takže pak mám zase problém, když potřebuju pouštět hrůzu třeba u reklamací a tak, nikdo mě nebere vážně a že jsem vytočená poznají až z mého zvýšeného hlasu 
Nemohla bys případně chodit vyřizovat podobné záležitosti se mnou? Nemusela bys nic říkat, jen si o něčem pěkném přemýšlet...
hroznetajne: Nemá problém, klidně tam za tebe půjdu pouštět hrůzu .
Já bych pozitivní tvářičky třeba uvítala .