adil: tak koukám, že v tom nejsem sama, to je asi dáno už od narození, nějak se tvářit, prostě mít kukuč zdánlivě naštvaný, i když naštvaní nejsme. Mně se občas taky stane že mi to někdo řekne - naposledy kamarádka Krista, když na mne čekala na smluveném místě, když jsme šly na kávu. Já se tak těšila a ona, jak mě pozorovala zdáli, mě s úsměvem přivítala slovy - "tedy ty se tváříš,pěkně nas...ě !" a vlepila mi na tvář pusu. Já si myslím, že je to také dáno tím, že člověk zrovna přemýšlí o mnoha jiných věcech, a je v těch myšlenkách moc zahloubán.