Milý Ježíšku...

Budu upřímná, nevěřím na tebe. Vlastně ani na jednu z tvých podob, na kterých se někdy někdo dohodl, protože se nemohli rozhodnou, kdo vlastně jsi (takže se rozhodli, že budeš všechno najednou, ale tak to nechme na jindy).

Vlastně je divný, že v každé zemi tě lidi vidí jinak. Kdybych byla například Američanka, psala bych Santovi. Kdybych byla Polka, byl bys svatý Mikuláš (sorry, Poláci, tohle je vážně na hlavu). Kdybych se narodila ve Francii (KÉŽBY), jmenoval by ses Pére Noel. Ale protože jsem Češka, jsi Ježíšek. A proč nad tím teď tak polemizuji? Protože pořád nemám jasno v tom, kdo vlastně jsi. A přesto ti píšu. Znovu. Jako minulý rok. Myslím, že jsem na tebe vlastně ani moc dlouho nevěřila. Vždyť je kolem tebe takový zmatek! Jednou jsi malý dítě v jesličkách, jednou jsi obtloustlý páprda v červeném s bílou bradkou, jednou jsi dědeček v bílém plášti s holí (počkat, to je Mrazík, to si pletu). Ale stejně...

Milý Ježíšku,...

letos pod stromeček chci sílu pro svojí babičku. Ne zdraví. Nepíšu zdraví záměrně. Protože vím, že už to není možné. Nejsem naivní. Stačí mi troška síly. Zařiď, aby s námi tady byla tyhle Vánoce. Tohle je moje největší přání. Kdyby pomohlo, že bych se mohla vzdát všech vánočních dárků až do konce svýho života, udělala bych to. Moje největší přání je, abys mi ji tu nechal. Strašně moc tě o to prosím. V životě jsem si nepřála nic tolik, jako tohle. V životě ne.

A taky si strašně moc přeji, aby měl děda sílu, protože mu dochází. Nevím, jak je to možný. Já vím, léta přibývají, ale on to bude strašně moc potřebovat. Takže jestli ti tam ještě zbude nějaká pro dědu, byla bych moc ráda.

Když už u toho budeš, pošli prosím trochu síly mojí rodině. A mojí mamince, protože toho má na hřbetě strašně moc. Cítím, jak nám dochází energie. A ona to ponese všechno za nás. Je už taková.

Mně letos nic nenos. Vše, co potřebuji, mám. Teplo, jídlo, oblečení, lásku, dvě zdravý nohy a ruce, oči. A sestru, která mě má ráda. A rodiče. A bezpečné místo, kde můžu být. A chlupatého Edíčka. Všechno mám. Mám i to, co si vůbec nezasloužím.

Jak říkal náš učitel na etiku, dobro pocítíme jenom tam, kde nám chybí. Jenom v ten moment, kdy nám něco chybí, si můžeme být jisti, že je to skutečné dobro. Takže, milý Ježíšku, já věřím v dobro. Ale musela jsem to prubnout, kdybys tam náhodou někde nahoře byl. Chápeš.

Co vy, už jste psali Ježíškovi? :-)