radus: Jsem stejný tip. Neumím dělat nic dopředu a postupně. Někdy je to koudel u zadku jindy využívám chutě na danou věc. Třeba když jsem psala diplomku... Pokud jsem najednou dostala nějaký spásný nápad a bavilo mě to, psala jsem a psala, párkrát jsem začala v 9 večer a končila v 6 ráno. Je fajn, že si uvědomuješ, jaký jsi typ. Tím začni. Člověk se musí hlavně popasovat sám se sebou.

Já na zkoušky chodila s valounem tyrkysu v kapse saka a v kabelce se krčila plastová beruška pro štěstí. Zkus, jestli ti talismany nějak nepomůžou.

Hlavně si jeď svoje blues

A když už se nám v komentářích sešly naše hororové zážitky. Tak já bojovala se starými jazyky. Povinně jsme měli 4 semestry hebrejštiny nebo řečtiny (možnost výběru) a pak 2 semestry latiny. Z hebre jsem dva semestry neudělala zápočet I, takže mi paní doktorka doporučila "zvolit jiný jazyk". Ve druháku jsem tedy s prváky začínala s řečtinou. Nakonec jsem ji vydřela a zkoušku udělala s odřenýma ušima na 3. Ovšem latina!!! Přednášející byla super, latina se mi vždycky líbila. Ale! To jsem nevěděla, jak je to těžkéééé!!! Zkoušející šlo o to, abychom uměli, ne aby nás vylila. Stanovila nějaké procentuální zásady a mi psali, dokud ten test nenapsali dobře. Každé cvičení v testu jsme museli mít tuším na 75%. Tento zápočtový test jsem psala jedno léto celkem 16x. Už už jsem se smiřovala s vyhazovem, že to prostě do srpna a uzavření indexu nestihnu a nakonec jo.