mow: Já bych řekl, že rodina je založena na dobrovolnosti a ochotě se přizpůsobovat, přičemž každý z nás si tu ochotu nastavuje sám. Mám dokonce teorii, že 20 až 25 let se přizpůsobujou rodiče dětem a 20-25 let se přizpůsobujou děti rodičům, přičemž ty druhý určitě víc. A možná právě proto je tak málo párů ochotných bydlet s rodiči, protože většina rodičů má tendenci i ve značně pokročilém věku potomstva jim kecat do života. Člověk jim to nemůže mít za zlý, když jsou zvyklý, že značnou část života potomek poslouchá, a pak si najednou mají zvykat, že už je dospělej a že si nemusí do toho života nechat kecat, a nemusí se striktně řídit tím, co rodiče chtějí.

Proto si tolik lidí bere radši hypotéky na 25-30 let než riskovat pošramocení rodinných vztahů dvougeneračním bydlením. To samozřejmě fungovat může, ale vyžaduje to snahu od obou stran a velkou porci respektu, kdy rodiče přistupujou ke svým potomkům úplně stejně, jako by přistupovali k sobě samým. A totéž platí i pro potomky. Pak to může fungovat bez problémů.