Sním a nejde to zastavit

První týden školy za mnou a já se zase točím v jakési zvláštní spirále. Kolem mě se toho tolik děje, že občas zapomínám myslet sama na sebe. Prostě vnímám okolí, vstřebávám všechny ruchy Prahy, každým pórem těla ochutnávám vzduch, pozoruji lidi kolem sebe, hlavou se mi míhá jedna myšlenka za druhou. Najednou zapomenu sama na sebe. Jako kdybych byla tak moc spojená s okolím, že najednou neexistuji.

V noci vždycky myslím na lidi, kteří mi chybí nejvíc. Asi nějaká kouzelná moc temných večerů, nebo co. Slzy tečou, minulost je minulost, nic nejde vrátit zpátky, vím. Občas si vytvořím takovou iluzi, ze které se nemůžu dostat, že všechno je jako video. Lze ho vrátit, stopnout, přetočit, opakovat pořád dokola. Ale skutečnost plyne a nejde zastavit. Připadá mi, že svět kolem mě plyne příšernou rychlostí, nic nejde uchopit, nic nejde zastavit, míjí mě to jako vagóny vlaku, ale já nestíhám vnímat jediný detail. Na světě je tolik lidí a já pořád myslím na ty stejné tváře a nemůžu se jich zbavit. Přestávám věřit, že žít v přítomnosti je možný. Podle mě ne. 

Strašně moc se mi chce sbalit batoh, koupit letenku, zavřít oči a píchnout prst do mapy. A vydat se tam. Mám pocit, že něco je venku a protéká mi to mezi prsty. Připadám si jako sněhulák uprostřed sněžné koule. Neznám nic jiného. Jenom své tři koule a plastový stromeček a vířící vodu kolem mě. A skrz neustále padající sníh nevidím dál. Připadám si jako omezenec žijící ve svém omezeném světě.

Naštěstí mám občas chvíle, ve kterých jsem jednoduše šťastná. A jsem ráda, že jsem. Jak obyčejný. Pustím si tuhle písničku a slzím. 

A čekám na věčnou lásku nebo na něco fakt pěkného, co mi zlomí srdce na dvě půlky. Potkám někoho velkého. Potkám něco velkého. 

Sním a nejde to zastavit.

A chybí mi moje milovaná Helenka. Její stist ruky a letní klobouky. Ohnutá záda na zahradě a prsty na klavíru. Její napnutá kůže na tváři a hebký vlasy. Vůně jejich polštářů a klapot podpatků. Chybí mi její zářící oči. Chybí mi její láska. Chci jí zavolat, chci jí všecko všecičko říct. Chci se jí dotknout. Alespoň ještě jednou.

Jestli vám tohle všechno nedávalo smysl, nebojte. Mně to taky nedává smysl. Ale chci to tu mít.