mow: Každý jsme primárně sobec, někdo víc, někdo méně. Za svou rodinu bych klidně položil život, věnoval orgán, ani na sekundu bych neváhal. Přitom daleko hůř se mi dřív vzdávalo určitých plánů. Je to paradox, a myslíš, že to tak má většina - je daleko snazší pro někoho něco udělat, někomu pomoci, půjčit prachy, něco koupit. Ale skutečně nejvyšší level je schopnost vzdávat se věcí, co nás naplňujou. Je jednodušší pro někoho něco udělat než se pro někoho něčeho vzdát. Takže až budeš "bojovat" za cestování, a rodiče budou nesouhlasit, zkus jim připomenout všechny ty časy, kdy ses chovala správně, což taky není samozřejmost. Ale sáhni k tomu jen v případě, pokud by ti to chtěli nějak drsně rozmlouvat. Nejde přece argumentovat jen tím, že zrovna teď děláš něco, s čím nesouhlasí, ale že jsi se povětšinou chovala dobře, tak si můžeš jednou za čas postavit hlavu, tedy pokud si ji nestavíš každý. Hodný rodiče nejsou automatika, ale hodný děti taky ne.