hroznetajne: Jo, já obecně konflikty moc nezvládám. Teda ne, že bych se občas nehádala, spíš je potom v sobě řeším a rozebírám zleva zprava a strašně se užírám, takže se prostě vždycky snažím jít cestou nejmenšího odporu, hlavně nikomu nedělat potíže. A tohle na sobě prostě občas nesnáším .
Myslím, že by mi naši nikdy neřekli, že jsem nevděčná. Moje odcestování by moje mamka odnesla infarktem, ani by nic nemusela říkat. Takové ty výčitky, že jsme nevděčné děti atp. se u nás nedějí, naštěstí. Ale možná je to tím, že jsme si zatím (ani já, ani sestra) nepostavily hlavu. Zatím nebylo proč. My cestujeme společně, takže to není tak, že bychom byli celá rodina zalezlí doma od začátku do konce roku. Jenom jsem prostě ještě nikam nešla sama a chtěla bych to vyzkoušet, to je celý. Mám to povolené, ale až budu starší. A to je zase to stejné. Já už se cítím starší, ale stejně se neodvažuji cestování doma zmiňovat . Navíc mám dost starostí se školou, takže na to teď není moc prostor. Uvidím v létě.
Psycholog by mi možná řekl, že svým správným chováním se snažím odčinit něco, co se stalo, když jsem byla menší. A já to tak možná trochu cítím a nemůžu se toho zbavit. Takže ono to možná bude trošku složitější, ale nechme to být . A k psychologovi jsem se chystala už hodněkrát, jenomže tuším, o čem se nakonec budu muset bavit a to bych asi nezvládla. Respektive se o tom nechci bavit NIKDY v životě, nechci to vyslovovat, natož na to myslet. Takže tak .
Děkuji Ti za tvé komentáře, Mowe!