atraktivnistrasilka: No prosimtě, já jsem si myslela, že s další školou si budu moct nějakou brigádu dovolit, ale spletla jsem se. Šeredně. Tak roztahanej rozvrh jsem snad ještě neviděla. Zase se uklidňuju tím, že pokud se věci povedou, do pracovního procesu hupnu v dvaadvaceti. Takže práce si užiju až až. Nicméně měla jsem pár kamarádek, co pracovaly v hadrárně, a byly většinou spokojené, pokud je tam zrovna nepopotahovala manažerka. Ale podle jejich vlastních slov to byl někdy docela záhul, a já se tomu nedivím. K asistentkám prodeje se vždycky snažím být co nejvíc milá, protože já sama vím, jaká je práce s lidmi někdy na houby.
A víš, co ti strašně závidím? To běhání. Já bych hrozně chtěla chodit běhat, jenže se tady stydím. Bydlím v Praze, není to tu žádné rušné centrum. I tak tady ale chodí moc lidí a já se před nimi prostě stydím. Psychický problém. Jak v běžném životě dokážu být občas neomalená, při běhání na tělocviku se údajně řadím k těm lépe vypadajícím spolužačkám (alespoň někdy). Takže asi nemám důvod se stydět. Ale stejně. Možná kdyby někdo chodil se mnou, jenže já mám kamarádky pecky. Začíná se mi to hezky vracet.
No nic, užívej života, těš se na Londýn, běhej a plavej.