atraktivnistrasilka: Můj děda umírá. Zní to krutě a hrozně si přeju, aby to nebyla pravda. Jenže ona je.
Před pěti lety dostal infarkt. Doktoři nám tvrdili, že se z toho nedostane. Měl asi 5 % šance na přežití. No, a on přežil. Silný kuřák, závislý byl od sedmi let. Astmatik. Šílený, jak to tak čtu.
Od té doby měl infarkt ještě dvakrát, takže dohromady to jsou čtyři infarkty za život. A tak 2x ročně má zapal plic, doma se dusí, skoro nespí, na nic nemá sílu. Když jsem to říkala doktorovi - že měl děda čtyři infarkty - tak mi normálně nevěřil, že to neni možný ani přežít. No a teď je děda v nemocnici zase. Táta tam byl mluvit s doktorem, a víš, co mu řekl? Že je děda v posledním stádiu nemoci, že příště už se prostě může stát, že se udusí a už mu nebude pomoci, protože má hodně slabý plíce a srdce mu pracuje na 20 %. Kdyby táta věděl, že maturuju, tak by mi to nikdy neřekl, a já bych teď žila v domnění, že je všechno v pohodě.
Nedokážu si představit, co bude. Proti dědovi jsem měla hodně výhrad, je svůj a posledních pět let to s ním je čím dál horší (povahově). Ale přijít o něj nechci.
Já sice v nebe nevěřím, ale asi chápu, proč někdo ano. Jsem dost racionální, leč citově založený člověk, většinou najdu rozumnou odpověď, ale v tomhle jsem sama bezradná.
Takže jsem ti nepomohla, vůbec jsem ti nepomohla, ale chci ti říct, že poslední dobou přemýšlím ve svém smyslu dost podobně, je to svým způsobem hrozná bezmoc. Hrozná.