iva: Záleží. Trošku jo. Vždyť víš, že já se na to těším. Ale s přibývajícím létem jsem připraven, že budeš na blogu stagnovat, hlavní je žít a nažívat, psaní až pak

Na bruslíš máš tedy ROZHODNĚ lepší styl, než já (ano, Mečoune, já se někdy dobrovolně věnuji sportu.)

Jsou filmy, které si prostě pouštím jen a jen, když jsem sama. Prostě proto, že si je chci užívat, klidně třeba posté, a nechci, aby se mi do toho filmu někdo smál nebo brečel, byť by to bylo při stejných příležitostech.
Můj srdeční film je Story by Us, v českém znění jako Druhá šance. Jeden z mála, kde rozdýchám Michelle Pfeiffer, kterou jinak vážně nemusím, protože na můj vkus je až moc hysterická a neurotická.
Ujíždím na sourozencích Willisových, což jsou ti, jejich taneční vystoupení mám v jednom článku.
A neskutečně si teď užívám holčičky. Jednotlivě. To je tak boží, mít dvojčata jednotlivě. Moct se naplno věnovat jen tomu jednomu, bez přerušování, bez dohadování, bez usměrňování. S každou nás spojuje jiný zájem, jiné možnosti. Nádhera.
Jo a teplo. Já prostě akumuluju slunečno a teplo. Aby mi vysvitlo a zahřálo v duši, až bude hůř