Jsem se zase do něčeho pustila...

a byla to chyba veliká. Nohy mám teď samý puchýř, nemůžu chodit, bolí mě záda, zadek, mám otlačené pánevní kosti od toho, jak jsem nesla těžkou krosnu. Bolí mě celý člověk. Ale zpětně asi nelituji. Protože všechno je lepší než všednost a stejnost. A expedice nabízela velké dobrodružství.

Moje sestra plní takovou zvláštní výzvu, jejíž součástí je absolvovat 2 expedice (s krosnou, stanováním, vařením jídla v přírodě). Dělá to přes školu, takže je to velká oficielní věc, dostane za to i nějaké speciální ocenění. A protože jí vypekly spolužačky, které to odmítly plnit, musela nastoupit velká sestra, vyrovnat počty a trpět. 

Moje krosna obsahovala stan. Vážila 12 kilogramů a Julinka tiše plakala v každém kopci. A to není bábovka, protože poslední měsíc docela šlape na kole a dokonce párkrát byla předvádět i jakýsi pofiderní běh. Takže Julinka nemá nulovou fyzičku, i tak si sáhla na dno svých sil.

Tohle byla jenom cvičná expedice. Příští víkend (od pátku do neděle) nás čeká ta hlavní a to teprve bude kláda. 

To nám ze začátku ty batohy připadaly děsně cool. V lese jsme je už chtěly zahrabat do listí a nikdy je nespatřit.

Jsme se ztratily, ale pořád dobrý, výhledy jsou instagramový, nic se neděje.

A jestli je čas fotit oloupanou šišku na pařezu, tak je všechno stále ok.

Aaaaa přituhuje. Sestra si sedá a odmítá pokračovat. Julie si to fotí, protože má stále dobrou náladu, která ji ovšem brzy opustí. Sestra se nakonec zvedla, nebojte se. Pomohla jí sestra.

Naše prosté obydlí. Kolíky se to přichytit nedalo, ale na jednu noc čert to vem. Hlavně, že nepršelo. Vyspaly jsme se nakonec královsky, stačily jenom dvě vrstvy oblečení.

Hlavní je sníst konzervy, ať jsou batohy lehčí. Tohle byla snídaně v plechu. To prostě chceš.

Krásná fotka, že jo? Chcete říct, jak vznikla? Vleže v mraveništi. V naprostém vyčerpání. 

Ale něco mi říká, že i tak to stálo za to. Zde má jediná fotka z expedice, kde nemám zvednutý prostředníček. Takže Brdy a okolí, děkuji, máte to tam pěkné, ale stačilo.

A příští týden repete, ale  o den déle. Bojím se, abych nevypustila duši. Držte nám palce!