Článek Jsem se zase do něčeho pustila...
Komentáře k článku: Jsem se zase do něčeho pustila...
iva: Ale krásně jste měly, holky statečný 
Co takhle příští výpravu předskonzultovat s Eithné? Poradí, co potřebujete (alkohol a dobrý boty), co nepotřebujete (těžkej stan) 
Brdy jsou zrádný, na Brdech se dá výprava protáhnout o tři dny, ani nemusíte chtít...
My takhle se ségrou přešly odbočku k zemljance a bloudily jsme čtyři hodiny. Doteď si pamatuju, jak jsme si lentilkama barvily pusy na červeno, když Jerry prohlásila: "Najdou mě sice mrtvou, ale aspoň budu krásná!" 
Počasí výpravám přeje, už se moc těším na report z té příští 
hroznetajne: Děkujeme 
!
Alkohol má často těžkou lahev a navíc je to "školní" akce, zakázané pitivo a tabáčky, vždyť víš . Na tu další možná ale něco propašuji, přeci jen já nejsem studentem sestřiny školy 
. Problém je, že ségru z alkoholu bolí kolena a mě těžknou nohy a to nechceš .
To mi říkáš teď! Věřím, že se to může protáhnout. Docela často jsme se ztrácely, ale připisuji to málo podrobné mapě, kterou jsme měly (příště se určitě více připravím a nenechám to na někom jiném) a přírodě, která se teď rozbujela, takže cesty v mapě byly ve skutečnosti zarostlé polní pěšinky v obilí 
, téměř neviditelné. Ale mobil to jistil, ačkoliv bylo zakázáno používat telefon a navigace. Nechápu 
.
Lentilky super !
atraktivnistrasilka: No, hezky pěkně. Já asi tuším, co za projekt to sestra dělá. Možná se teda pletu, ale někteří od nás dělali taky takový projekt s expedicí, pak dostali nějaké ocenění, a nakonec toho jednohlasně zalitovali. Ne, nechci tím říct, že ten projekt je špatný, ono je to spíš naopak, jenže v tu dobu to byli už třeťáci a hodně se do nás hustila maturita. Tehdejší druháci to měli daleko lepší, protože je nikdo s ničím tak moc nehonil a měli na to klid.
Jednou jsem zažila velice podobnou expedici, akorát to teda bylo v osmé třídě, nespali jsem pod stanem ale v Yettici (což je poslední chata pod Sněžkou, kde není proud, voda tam teče z horského pramene, prostě je to taková chata opravdu jen na přespání, docela nic moc), a na vyteklý nervy mi to teda stačilo už tenkrát. Přitom já opravdu nejsem nějaká dámička, co by si neuměla otevřít konzervu a byla by vyšplouchaná z toho, že se dva dny po sobě nemyla. A zpětně je to přesně ten pocit, že si člověk říká jak super to nebylo (jakože super zkušenost a materiál k vyprávění), ale v té situaci by někoho zabil, nejlíp sám sebe. Když nad tím přemýšlím, klidně bych si tu Yettici dala znova, ale do toho se mnou žádný mentálně zdravý člověk už nepůjde. Leda že bych mu nevyprávěla ty noční zážitky s bezdomovci, co nám v noci vlezli do pokoje a byli hrozně překvapení, že tam někdo byl... 
Držím pěsti příští týden, určitě si to užijete! Alespoň zpětně!
hroznetajne: Aha, tak asi to bude to stejné. Jmenuje se to Dofe? Když to ségra začala dělat, nikdo netušil, proč to vlastně dělá, ale má to zajímavou myšlenku, proč ne. Pro městské lidi to bude zajímavá zkušenost, pokud nikdy nějaký výšlap a stanování "nadivoko" nezažili 
. Ségra už dělá nějakou stříbrnou skupinu, nevím, jestli se pustí do zlaté, ta je náročnější.
Pokud bys nikoho na Yettici nesehnala, hlásím se! Jsem pro každou akci, které lituji a zpětně ráda vzpomínám . My taky nejsem se ségrou žádné dámičky ani zálesáci, co usnou v hromadě jehličí (sestra utíká před motýly, protože se jich bojí a já se zase štítím housenek ).
Bezdomovci museli být super . Nám zase v noci kolem stanu projel opilec na kole s čelovkou a příšerně hulákal na lesy: "Já se tak bojím, že si musím povídat sám pro sebe!!! Ale je to tu pěkný, do pí*i!"
Díky! Jo, přesně takhle to asi je, musím si to pochvalovat zpětně, protože když jsem tam, je to trošku peklo.
atraktivnistrasilka: No jo, je to ono. Myslela jsem si to. Jako nápad dobrý, ale ve třeťáku už podle mě ne-e. Je dobře, že si tím ségra projde teď, když má ještě relativně klid. Samozřejmě nevím, jak jiné školy, ale nás už ke konci třeťáku ve škole honili dost. Ale my měli v některých předmětech vojnu už od samého začátku, to je asi těžko hodnotit. 
Když už jsme u toho, musím říct, že i moje třída ze SŠ (většina) se v tomto ohledu poměrně povedla. Většina Pražáků a pár obyvatel jiných měst, z vesnice snad jeden člověk, a přesto jsme ve zdraví přežili školní výlet ve druháku, který byl na celodenní výšlapy (od rána v podstatě do noci) poměrně bohatý. Užili jsme si to všichni přítomní, tzn. asi 17 ze 32. Bylo to na Moravě, a já si pamatuji, jak se tatík naší třídní na "helemesepražáky" díval skrz prsty, načež tedy po prvním celodenním výletě zjistil, že žádný městský bábovky nejsme, a přinesl nám z domova dvě flašky slivovice. Byla dobrá. 
Vzpomínám na to ráda. Tyhle akce mají něco do sebe.
Akorát mi teda holky, co Dofe dělaly, říkaly, že výprava druháků, která šla souběžně s nimi (podobná lokalita, jiná výprava), byla přerušena z důvodu hromadné produkce potomstva. Údajně jim to učitelka překazila v nejlepším, když jim vlezla do stanu. Je z toho taková školní urban legend, nikdo moc nevěří, že je to pravda, ačkoli prý je.
hroznetajne: Tak ségra to dělá od prvního ročníku a jejich škola je zase tolik neprohání v povinnostech, bych řekla (jako ke konci roku, to spíš v průběhu). Navíc si tu expedici můžeš splnit kdy chceš, třeba i v září . Zase chápu, že pak ne každému se ta expedice hodí. Já teď třeba beru s sebou mé dvě spolužačky, co dodělaly zkoušky, protože sestřiny spolužačky nemůžou. Takže aby nás byl dostatek...
Tak to máš krásný vzpomínky! Taky vzpomínám na výlety se střední. Doteď mám v živé paměti vodák v Chorvatsku, asi nej zážitek. Na výšlapu jsme teda nebyli a upřímně si myslím, že by to většina kluků nezvládla . Byli to trochu lenoši .
O tom rozmnožování na expedici, ehm ehm, byl tam s námi jeden kluk (19 let) a ten si z minulé expedice přivezl miminko . Bylo mi ho trochu líto
myfantasyworld: Obdivuji tě, žes to zvládla. 
A držím palce pro příště.
Uvažovala jsem, že bych chtěla chodit větší vzdálenosti, ale nějak si nejsem jistá, že bych to dala, tak je nechodím.
hroznetajne: Já se divím, že jsem to zvládla .
Děkujeme! 
Doporučuji pomalu prodlužovat vzdálenost, nenásilně. Protože jinak se odděláš, jako jsem to teď udělala já .
hablina: Škola, kde se něco dostane i za výlety? Co je to za rajský ústav? Stan považuji za zbytečnost, ale když už, tak ho doporučuji demokraticky dělit na poloviny, jedna nese vnitřek, druhá vnější plachtu.
hroznetajne: Neopřádá to škola, je to taková organizace a škola na studenty při plnění jednotlivých cílů jenom dohlíží .
Stan jsme měly rozdělený na polovinu, sama bych ho celý nenesla. Možná bych se i vyspala bez něj, ale bála bych se třeba kdyby večer pršelo. To by pro nás bez stanu byla asi konečná. Uvažujeme o koupi nějakého podstatně lehčího .
damn-girl: Wow! Máš můj obdiv, protože k něčemu takovému by mě nikdo v životě nedonutil a to ani můj milovaný sourozenec . Fotky přírody jsou ale hezké. Moc držím palce do další expedice
hroznetajne: Nikdy neříkej nikdy ! Stanování má něco do sebe . A nejen to stanování, ale i všechno okolo. Minimálně se pak člověk těší domů na svojí postel .
Děkujeme moc !
hroznetajne: Byli jsme na kraji . Do černého hlubokého lesa bych si taky nelehla .
zlomenymec: Promiň, nemůžu jinak Jako lituju tě a chápu tě, ale prostě...
Připomněla jsi mi tento starý text http://www.kpo.cz/dokument/kral_sumavy.htm
hroznetajne: No tak to jsem ráda, že jsem tě pobavila . Jako zas tak amatérsky snad nevypadám , snažím se budit dojem, že jsem zkušený zálesák!
Pobavilo!
Fotka z mraveniště je úplně nejvíc 
tlapka: Úžasné. Po minulém článku je vidět, že rovnoměrně kultivuješ (a huntuješ ) tělo i duši.
brutally-honest: Takový krásný fotky, ale někdy ta realita není tak růžová no :- D