iva: Vzdát se někdy taky vyžaduje odvahu
Ale vem si, že byste absenci tyček zjistily až na místě, promočené na kost. To by bylo horší, ne?
hroznetajne: To je pravda !
Tak to jo, obávám se, že to bych sestru skutečně zavraždila
.
tlapka: Odpovím proti-vyprávěním. Historkou, kterou jsem paradoxně poprvé slyšela až na dědově pohřbu, ale od té doby na ni myslím velmi často a čím dál víc mě ohromuje její (a jeho) moudrost
Děda s babičkou si půjčili od známých chatu. Váhali jestli mají vůbec vyrazit, rozhodovali se dlouho - zima, mráz jako na Sibiři, všude haldy sněhu. Nakonec to zkusili. Pochodovali k chatě dlouho, promočení a obložení věcmi. Když se dohrabali k chatě, museli si odházet dveře. Zjistili, že není připravené dřevo na zatopení. A když si ho obstarali, objevili, že jedno okno je rozbité a chata tak neustále větrá. Navíc v tom mrazu popraskala voda.
No a když za pár hodin zase jeli zpátky, děda, věčný flegmatik a naprostý pohodář, se otočil k babičce a s naprosto vážnou tváří řekl: "Víš, Libuško, ale stejně jsem rád, že jsme sem jeli. Aspoň jsme zjistili, že jsme neměli jezdit."
Můj děda, vážení.
hroznetajne: T-O J-E K-R-Á-S-N-Ý!
Já snad napíšu do článku, aby se všichni ještě přečetli tenhle tvůj komentář .
atraktivnistrasilka: To mě opravdu mrzí. Ale já to vnímám tak, že to prostě nemělo být, znamení tam bylo víc než dost. I když je mi jasný, že to naštve, ještě slušně řečeno. Když mi šlohli kolo, tak jsem se uklidňovala, že by se mi na něm určitě něco hnusnýho stalo, i když jsem samozřejmě neměla šanci zjistit, jestli je to pravda. Rozhodla jsem se tomu věřit. Asi nějak jako ty, no.
(Moc to nepomáhá.)
hroznetajne: Taky si to říkám. Už jsem tam jela s tím, že se něco stane, že to nebude dobrý. Tušila jsem, že v takovém počasí to prostě nemůže být dobrý zážitek. Asi jsem to i trochu přivolala .
Tak ukradený kolo by mě hodně, ale hodně s*alo . Ale člověk aby přežil, musí si najít nějakou útěchu
. Byť slabou, ale nějakou mít musí.
chaoska*: podle me je rozhodne lepsi, kdyz neco clovek vzda, nez aby si to uplne znechutil/onemocnel atd.
vzdavani se a nedokoncovani veci je dneska hrozne nedocenene. vzdycky me to v tu chvili desne mrzelo, ale zpetne na to vzdy koukam jako na ta nejlepsi rozhodnuti
mimochodem, kdo sakra muze mit ten blby napad jit s bolavim kotnikem v orteze na takovouhle expedici?
hroznetajne: To je pěkný, děkuji . Ono se to asi bere trochu jako slabošství, nedotáhnout něco do konce. Já jsem to tak trochu brala. Ale zase si říkám, že zbytečně odmarodit něco, na čem zase tolik nezáleží, je úplně zbytečný. Navíc bychom si zkazili celé prázdniny
.
Jo no, to je taky záhada, která mi pořád není jasná. Ona s tím kotníkem, myslím, normálně funguje. Jenom ho měla preventivně v ortéze. Ale asi nečekala, že by si oddělala ten druhý. Asi si to nechtěla odpírat. Já bych do toho teda nešla, být na jejím místě .
zlomenymec: Člověk by měl znát svou mez, takže když občas něco vzdá, vůbec to není hanba
Každopádně to zní fakt krutopřísně, zajímalo by mě, jestli bych to zvládl, páč já na tyhle věci taky nikdy moc nebyl... jako chodit po lese bych ještě zvládl, ale nevím jestli bych to zvládl i s plnou krosnou na zádech
hroznetajne: Jo jo. Já už jsem byla zoufalá, bylo mi docela jedno, jestli vypadám jako "slečna z města". To jediný, co jsem chtěla, bylo jet domů .
Je to super, má to své kouzlo. Já osobně jsem spíš pro takové to cestování, když si člověk někam píchne stan (když už se teda musí spát ve stanu), nechá v něm všechny ty těžký krámy (vařič, kotlík a další harampádí, který mi je v lese vážně na nic) a jde na tůru s vodou a svačinou a ke stanu se zase vrací. Tahání krosny mě moc neoslovilo. Ale taky to není špatný se otestovat, co člověk zvládne . Ty bys to určitě zvládl, vždyť posiluješ, co by pro tebe byla jedna krosna!
damn-girl: Já tě obdivuju, já bych něco takovýho nedala, ani kdyby bylo to nepříznivější počasí na světě. Takže máš můh obrovský obdiv. Jsi vážně dobrá
hroznetajne: Ale ne neee
. Ne každého to láká, to chápu. Mě to teď po té zkušenosti s deštěm taky moc neláká, co si budeme
.
myfantasyworld: Ale prostě jste se rozhodly jít, to je hlavní. Ani se nedivím, že jste šli zpět, protože ono když je to náročným, do toho prší, tak se nikam nechce a nejlepší je pak být v takovým počasí hezky v teploučku.
A třeba příště se překonáte a půjdete nebo budete mít krásné počasí.
hroznetajne: Jo jo, vlastně to tak úplně nevzdáváme . Chystáme se na novou túru. A víc si pohlídáme to počasí!!!