mow: S dědou je mi to moc líto, drž se. Jinak ti trochu nerozumím - já tyhle pocity "vysátosti" nemívám, i když je pravda, že jsem mezi 30 dětma nikdy nebyl, takže bych byl možná vyšťavenej taky. Vlastně jsem byl, na střední, jenže to už žádný děti nebyly

Hele, musíš to umět trochu regulovat. V momentě, kdy ti věci, který by tě měly nabíjet, šťaví, tak je asi něco špatně. Musíš to udržovat v nějaký rovnováze, někdy je fajn mít klid od lidí, chaosu, štěbetání. Něco jako dát 30 svateb v kuse. Ale mě neber zas tak doslova, protože tyhle řádky píše kluk, co se cítí dost osaměle a má permanentní hlad po lidech.

Hele, já to musím odlehčit, nedá se to jinak. To tajemství, ať už jde o cokoliv, nemůže být hrozný. Pokud nejsi několikanásobná vražedkyně, co vraždí bohatý milence, tak mě nenapadá nic, co bys nám tady nemohla říct. Nebo aspoň mě. A ty dobře víš, že to se mnou nesekne, protože pořád sedím, takže v poho

Připomíná mi to starý, ale hrozně hezký vtip, jen mě znervozňuje, že ho bude číst Iva coby bezpečnostní složka.

"Když kamarádovi ukážu chlapa, co jsem zabil, řekne: "Bože, cos to udělal?" Ale nejlepší kámoš se zeptá: "Tak co, kam ho zakopem?"

Trochu extrémní, velká nadsázka, ale přesně jak píše Fantasyworld, pravý přítel nemění názor, pravý přítel se tě snaží pochopit. Ve vraždách asi jen obtížně, pokud to není nutná obrana, ale jinak mě fakt nenapadá nic, co bys nám nemohla říct, nebo co by bylo fakt tak hrozný, že bychom se z toho všichni posrali. A pokud ostatní jo, tak já ne.

Lidi prostě nejsou dokonalí, bezchybní. Lidi prostě dělají chyby, protože to jsou lidský bytosti. Takže ať už jsi udělala cokoliv, určitě to nebylo bezdůvodně (těch 10 % z přepadení banky mi radši dovez osobně. Dík).