mow: Mno, já bud asi za totálního blbce, ale jaký smysl mají deníky? Je to kniha vhodná pro očistu duše, kniha, které svěřujeme své nejnitěrnější pocity. Deník je v podstatě zpovědník a důvěrník, Žaneta mu může svěřit, že během týdne vykouřila čtyři kluky v ulici, Petr si v něm může stěžovat na rodiče, Tobiašovi došel herák. Pokud deník nikdo nenajde, je to ok. Pokud ho najde někdo, koho známe a o kom v něm píšeme, může ho čtení deníku zraňovat. Takový deník taky může zničit vztahy s blízkými, protože mu svěřujeme věci, který nemáme odvahu říci vůbec nikomu. Takže já psaní deníku absolutně nechápu. Psát ho může jen ten, kdo je schopný zajistit, že ho nebude nikdo číst. A pokud někdo o někom ví, že si píše deník, a ví, kde ten deník je, měl by respektovat soukromí. Jenže lidi jsou zvědaví. Takže já ty matky, který touží vědět i nejosobnější věci o svých holčičkách, docela chápu. Ale zase musí být připravený na to, že to, co se tam třeba dočtou, z toho jim úplně dobře být nemusí. Deník, kde jsou poníci a platonické lásky, může být docela roztomilí a neškodný. Ale deník, kde jsme ke svému okolí kritičtí, kdy nám vadí něčí chování, kdy nás někdo zklamal, ten už může být dost nebezpečný, obzvlášť pokud ho objeví ten kritizovaný.