Jak prodat duši

Tak jo. Asi víte, deníky docela prožívám. Všechny ty časosběrný věcičky, všechno, co svým způsobem zaznamenává minulost. Žeru to neskutečně moc. Kdyby po mé babičce zbyl nějaký deník, byla bych z toho úplně u vytržení (jo, vím, číst by se to nemělo, ale přiznejme si, proč lidi asi píšou deníky? Pro sebe, ok, ale částečně i proto, aby pobavili svou tragičností další generaci, no ne?). Po babičce mi zbyly jenom milostné dopisy a lidi, musím vám říct, to je teda porce. 

Ale zpět k tomu, proč jsem začala o denících. Brouzdám si takhle na TyTrubko, flákám se, žeano, protože prostě nemám tisíc jiných věcí na práci, ne ne, nemám. No neustále mi cpou videa od BuzzFeed. Možná tu společnost znáte. Jakmile se na jejich videa začnete dívat, nejde přestat. Přestanete asi tak po týdnu, kdy máte proleženiny, žaludek je smrsklý na velikost fazole a usínáte vyčerpáním. No prostě jejich videa, kde se líbají expřítelkyně s expříteli jsou legendární. Nebo se tam expřítelkyně připoutá na den pouty k expříteli. Obsah je to absolutně bezduchý, vlastně nevíte, proč se na to díváte. Ale mému mozku občas vypne polovina IQ a v tu chvíli přichází BuzzFeed na scénu.

No klikla jsem na jedno video, který mě prostě šokovalo. Naposledy mě šokovala asi jenom ta příšerná raklama, kde se vagína jmenovala Julča a mluvila o kvasinkové infekci. Tentokrát mě šokovalo něco jiného. Slečna si tam na eBay koupila (vydražila) cizí deník. Cizí deník. Chápete to. Říkám si: "Ok, tak nějaký darebák doma najde po někom deník, a protože heroin zdražil, střelil to na eBay." Ne ne, Julie se mýlila. Oni tam ty deníky prodávají živý lidi. Lidi, který ty deníky psali. Prostě prodají svůj vlastní deník. CHÁPE TO NĚKDO? Kdybych měla prodat byť třeba i jediný svůj deník, bylo by to pro mě jako kdybych si uřízla ruku. No po chvíli absolutního šoku jsem klikla na další video, kde mluví slečna o tom, jak jeden svůj deník jde prodat. Tedy ta druhá stránka. Prodejce. Více méně si v tom videu nadává a říká, jak je to ujetý, ale pak ho vodmázne někomu úplně cizímu za 102 dolarů. Což je podle dnešního kurzu nějakých dva tisíce korun (plus nějaké drobné). No pozor, pánové a dámy, to není špatný! Je to špatný. Je to totálně šílený.

Tohle je ta slečna, co si ho koupila. A upozorňuji - je to docela zajímavý :D. 

Na druhou stranu chápu, proč to ti lidé asi dělají. Je to vzrušující. Je adrenalin svěřit své nejosobnější věci absolutně cizímu člověku. Možná bych to taky udělala, kdybych měla jistotu, že deník zůstane u jednoho jediného člověka. Jenomže je dost veliká pravděpodobnost, že ten úchyl, co si to koupí, to dá číst někomu dalšímu nebo to prodá dál (což se prý běžně dělá).

Takový tajný obchod se soukromím. Děsivý! Otázka tedy je, proč to dělají. Kvůli penězům? Kvůli tomu pocitu, že své problémy hodí na někoho úplně cizího? Kvůli tomu vzrušení? Kvůli tomu, že na svých denících tak nelpí, proto ho klidně mohou někomu dát? 

A tohle je slečna, co ho prodala... 

A víte co je nejhorší? Já chápu i tu druhou stranu - tedy ty, co to kupují. Je to, jako kdyby si dotyčný koupil část něčí duše. Je neobyčejně vzrušujícíc číst něcí osobní poznámky, myšlenky, pocity, úvahy. No proč asi všichni čteme deník Anny Frankové, že jo. Proč se maminky neustále kradou do pokojů svých dcer a hledají růžové sešity? Proč lidi zakládají internetové deníky, které si vlastně může kdokoliv přečíst (ehm, ehm, kašli kašli)? Určitý typ voyeurismu? Určitý typ touhy poznat někoho víc než je obvyklé?

Je to prostě zajímavý. A určitým způsobem špatný, ale vzrušující zároveň. Našla jsem pak více videí, kde lidi čtou deníky, které si na eBay koupili. V jednom videu dokonce slečna přímo pisatelku jmenovala, což podle mě neměla dělat. 

Já bych ty své deníky raději zakopala na zahradě pod kompost. Nebo je polila černou barvou, aby to nikdo nikdy nepřečetl. Nebo je zamkla do trezoru a nechala shnít. Nebo bych je po částech snědla (lol). Ale prodat bych je prostě asi nedokázala. Co myslíte...?

Jinak vážení, dneska poprvé letím letadlem. Nejsem pobožná, ale prosím vás, modlete se za mě! Ne abychom nespadli, ale aby se Julie nepozvracela... Takže teď tu týden asi nebudu. Mějste se fajn a neprodávajte svoje deníky. Maximálně tak použitý prádlo. Ale deníky ne.