Komentáře k článku: Jak prodat duši
atraktivnistrasilka: Já si deník nevedu. Když jsem byla mladší, to mi bylo tak 12, tak jsem se o to pokoušela, ale po tom, co se moje maminka naopak pokoušela k mým deníčkům dostat, protože jí přece přišlo hrozně roztomilé číst si deníčky dvanáctiletého dítěte (a vůbec se tím netajila), jsem přestala. Pamatuju si to docela přesně, protože jsem měla před odjezdem na tábor, a vždycky, když jsem byla na nějaký čas pryč, maminka mi prolustrovávala věci. Ne, že bych někde měla něco závadného, ale bylo to prostě hrabošení do soukromí, polovina "zbytečností" mi byla vždycky vyhozena. Z toho titulu jsem strašně, až zbytečně moc háklivá na svoje soukromí, i když nic neschovávám... proto jsem si nepsala a ani si nepíšu deníčky. Že jsem na blogu poměrně otevřená, je jiná věc, sem to píšu za tím účelem. :-D Tudíž si opravdu nedokážu představit, že bych svůj deník měla prodat. A nedokázala bych ničí deník ani číst. Mám morální zábrany.
Nicméně na ten BuzzFeed kouknu, taky ho mám ráda, tak děkuji za tip. *smich* Přesně jak říkáš, videa o ničem, ale člověk se odtrhne až když kolem něho vrcholí apokalypsa...
Držím palce, let určitě přežiješ, a co víc, nepozvracená! :-D Jak já ti rozumím... A užij si dovolenou. *slunce*
hroznetajne: Ale nee, to není dobré... Mně mamka jednou řekla, že deníky jsou tak osobní věc, že by se na ně nemělo ani sáhnout, natož ho číst, tak jí důvěřuji, že ho nečte. Což je hloupé, protože přečíst si ho může vlastně kdokoliv, zas tak moc ho neschovávám (a rozhodně bych měla :D!). Když už teda je někdo tak moc paranoidní nebo ví, že mamka se prostě nedokáže udržet, chce to zámek a je klid :D.
Děkuji moc za milý komentář *srdce*!
tlapka: Kde je poptávka, je i nabídka. To už i ten heroin chápu víc, než obchodování se starými deníky. *sok* Na druhou stranu, je to takový samizdatový bulvár, a bulvár bude vždycky nejčtenější. Takže kdo se chce zaprodat, má šanci. A deník má aspoň tu duši... v některých ohledech to působí lépe, v jiných o to hůře.
Na druhou stranu, když si představím, že by můj deník měl najít a přečíst někdo z mého okolí... to bych byla taky radši, kdybych věděla, že jsem ho prodala na druhý konec světa. :D
hroznetajne: Haha, že jo :D! Jako mě taky něco na cizích denících láká, je ale pravda, že jediné, které si přečtu jsou ty, které byly vydány knižně. Připadá mi, že ten je tak nějak povolené číst, protože i s tím záměrem byl psán. Kdežto člověk, který by svůj deník nikdy za nic nikomu neukázal, ho jistě píše jiným způsobem a takový deník by skutečně neměl nikdo číst. Teda alespoň tak to vidím já :-).
Ale zase naše deníky by na druhé straně světa nedělaly moc velký rozruch, přeci jen, píšeme česky :D.
mow: Mno, já bud asi za totálního blbce, ale jaký smysl mají deníky? Je to kniha vhodná pro očistu duše, kniha, které svěřujeme své nejnitěrnější pocity. Deník je v podstatě zpovědník a důvěrník, Žaneta mu může svěřit, že během týdne vykouřila čtyři kluky v ulici, Petr si v něm může stěžovat na rodiče, Tobiašovi došel herák. Pokud deník nikdo nenajde, je to ok. Pokud ho najde někdo, koho známe a o kom v něm píšeme, může ho čtení deníku zraňovat. Takový deník taky může zničit vztahy s blízkými, protože mu svěřujeme věci, který nemáme odvahu říci vůbec nikomu. Takže já psaní deníku absolutně nechápu. Psát ho může jen ten, kdo je schopný zajistit, že ho nebude nikdo číst. A pokud někdo o někom ví, že si píše deník, a ví, kde ten deník je, měl by respektovat soukromí. Jenže lidi jsou zvědaví. Takže já ty matky, který touží vědět i nejosobnější věci o svých holčičkách, docela chápu. Ale zase musí být připravený na to, že to, co se tam třeba dočtou, z toho jim úplně dobře být nemusí. Deník, kde jsou poníci a platonické lásky, může být docela roztomilí a neškodný. Ale deník, kde jsme ke svému okolí kritičtí, kdy nám vadí něčí chování, kdy nás někdo zklamal, ten už může být dost nebezpečný, obzvlášť pokud ho objeví ten kritizovaný.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Proč za blbce? Ne každý může deník brát jako správnou formu svěřování se. Mě třeba psaní vždycky uklidňovalo, zpomalovalo myšlení a rovnalo myšlenky (rozhodně tím docílím spíše ručník psaním než ťukáním do klávesnice). Jsem schopná své pocity napsat spíš než je někomu sdělit slovně. Tak to prostě je. Já beru deník i jako uchovávač vzpomínek a předešlých stavů. Jsou v něm banality, ale někdy si poznamenám i docela zajímavou úvahu a je velice zvláštní zpětně zjišťovat, jak moc jsem se změnila (případně nezměnila). Nebo se smát tomu, čím jsem se zabývala. Právě ta "dokumentární" část deníku mě na něm vlastně fascinuje. Jak se zpětně plácneš do čela nebo si naopak řekneš, že se vlastně točíš v kruhu a chtělo by to změnu. Já svoje zápisky třeba zpětně po sobě tak často nečtu, přesto mám pocit, že díky deníkům prožívám věci intenzivněji, protože je potom v sobě ještě jednou zpracuji, když je zapisuju. Ale chápu, že pro někoho je to ztráta času. Na deník musí být asi tak trochu povaha.
Jo, na to ty maminky potom nemyslí. Omylem se zmíní o něčem, co dcera nikdy neřekla nahlas a je to v tahu. Jenomže když člověk píše deník, kde ostatní kritizuje, musí ho dobře schovat případně zabezpečit, kdyby byl nalezen.
iva: Jsou věci, který se dělaj a jsou věci, o kterých se může mluvit. Psaní deníčku patří do té první kategorie. Je to něco jako dloubání se v nose, sledování porna nebo dloubání kuřích ok. Nevadí, že to děláte, ale sakra, nemluvte o tom :-D
Blog je něco úplně jiného než deníček. Blog je kafe s partou v oblíbený hospůdce.
Blog je Milá Sally.
Blog není tak niterný.
PS: pevně věřím, žes doletěla v pořádku a že se nám v pořádku vrátíš zpátky *srdce* Na letu je skvělý vzlet a přistání, to ostatní je nuda :-D
hroznetajne: Hahahaha :D :D :D. Pěkný :D!
Troufám si říct, že já tu niterní docela bývala, ale po tom, co už tu nejsem tak anonymní, se to přesunulo právě do deníku. Ale jinak s tebou souhlasím :-).
PS: Skvělé to nebylo, bylo to příšerné a pořád mi je z toho špatně :D. Letadla teda neeee!
adil: Zrovna teď si asi už vychutnáváš spoustu nevšedních zážitků, a zápisky do deníčku se ti budou množit:-) a pak přeju šťastný let zpátky domů...*slunce*
---
adil.pise.cz
rebarbora: Tak ještě chybí, aby si takhle přeprodávali rodiče deníky svých dětí *haha* V tomhle je psané slovo nebezpečné - jakmile je to jednou na papíře, těžko se to smaže/ukryje (pokud to teda člověk nespálí :D), proto mám taky radši "kontrolovanou" blogovou formu, kam člověk píše už rovnou s vědomím, že to budou číst další lidi :) U papírového deníku bych měla věčně věků strach, aby si ho někdo nepřečetl (když k tomu není primárně určený, žejo) *zed*
Každopádně doufám, že jsi šťastně doletěla a nejen, že ses nepozvracela, ale ještě sis let užila ;) *modla*
hroznetajne: Ježiši, tak to by bylo příšerný :D.
Jasný, chápu, ale blog zase nebude nikdy třeba tak emotivní jako zápisky, které chceme skrýt před očima ostatních :-). Bude vždycky podléhat určité autocenzuře, takové kontrole, protože nikdy nezveřejníme nic, co by nás vyloženě poškodilo. Kdežto já si v denících třeba hrozně nadávám a všechno vyčítám a dost se tam kritizuju :D. Tady bych to v takové míře třeba nedělala, protože by to nejspíš nikoho ani nezajímalo :-).
Doletěla, nepozvracela, ale let si moc neužívala, protože se hodně bála :D.
myfantasyworld: Chápu, že lidi deníky kupují, protože jsme zvědaví a zajímají nás osudy a myšlenky jiných lidí viz blogy, kde deníčkové články mají velkou sledovanost. :D
Deník jsem si dlouho nepsala, ale pokud bych psala, neprodala bych ho. Ale jako odkaz dalším generacím v rodině, proč ne, aspoň by věděli něco o své příbuzné. :)
Napiš, jak jsi letadlo zvládla. Chápz strach, také jsem nevěděla, jak zareaguji. :)
hroznetajne: Jo, to je pravda. Určitá zvědavost o životě jiných je asi v každým. Teda pokud někdo není úplný asociál, kterého zajímá jen a jedině jeho osoba :D.
Já hodně přemýšlím, jestli chci, aby si moje deníky někdo někdy četl, nebo je prostě jednou spálím...
Letadlo jsem zvládla, ale bála jsem se příšerně!!! *bezim*
damn-girl: Wow, prodat vlastní deník. Tak to už chce s prominutím koule :-D. Teda minimálně já bych něco takového potřebovala, hehe :-D. Nikdy bych nechtěla, aby ten můj nejtajnější deník někdo našel a přečetl si, co se mi honí v kebuli :-D. S letem ti určitě přeju mnoho štěstí... asi už je po, ale o žádném pádu letadla jsem nečetla, takže dobrý :-) :-D
hroznetajne: Jo, taky bych ho nedokázala prodat nějakému cizákovi :D. A doufám, že moje deníky nikdo z rodiny nečte. Ale asi bych to poznala, hodně by se divili, co se mi honí hlavou, jak píšeš :D. A jak je znám, nenechali by to bez komentáře.
Žijuuu! :D