Článek Všechny mladé duše
Komentáře k článku: Všechny mladé duše
Co se na to dá říct. Hrozná škoda... 
atraktivnistrasilka: Mluvíš mi z duše. Mezi životem a smrtí je hodně tenká hranice, která má až nesnesitelně mnoho podob. Nakonec, člověk má v životě jenom jednu jistotu...
Moc mě to mrzí. Neznala jsem ho, ale nějakým zvláštním způsobem se mě to vnitřně dotýká. Protože pocit, kdy člověk už neví, kudy kam, je jeden z těch nejhorších.
sayonara: Je to strašně zvláštní, jak se člověk stává postupně imunní vůči smrti a utrpení. Když jsem byla na bakaláři, zabili se mi dva spolužáci. Jednoho jsem znala jen jako jméno na prezenčce, protože nás bylo moc a já byla asociál. Druhého jsem zběžně znala jako hrozně chytrého kluka, občas jsme se na sebe podívali, a nikdy mě nenapadlo, že myslí na sebevraždu. Prostě vypadal spokojeně, byl geniální, nikdy nevylítnul z matiky... A někdy, když jdu po ulici, tak si říkám, že ti lidi jsou tak strašně měkcí a bezbranní, že je až zázrak, že pořád žijou.
hroznetajne: Přesně tak. Souhlasím.
Mně se to už stalo víckrát, že zemřel někdo, koho jsem znala a komu nebylo ani 20. Umírají staří i mladí, tak to je. Tentokrát mě to tak nějak víc vzalo.
myfantasyworld: Je to bohužel tak, je to velmi smutné, když se to stane. 
Je pravda, že dost často vidíme smrt kolem nás, že už ji ani tolik nevnímáme, jenže ono kdybychom řešili každého člověka, necítili bychom nic jiného, než samé trápení.
adil: To je moc smutné, škoda mladého člověka...Julie, napsala jsi o tom tak citlivě
,a tři poslední věty tvého článku jsou tak silně pravdivé, ano, zapomínáme...
---
adil.pise.cz
. 
tlapka: Můj kamarád nedávno prožil podobnou zkušenost. Docela ho to sebralo a já se mu vůbec nedivím. I mně z toho běhal mráz po zádech. Neznala jsem ho, vůbec, ale při představě, kdo tady po něm zůstane - i když sám neměl děti... když zůstanou rodiče, tak je to snad ještě horší.
hroznetajne: Věřím. Mně se to nestalo poprvé, ale spíše poprvé to byl někdo, koho jsem opravdu znala.
Jo, to je nejhorší, souhlasím .