Komentáře k článku: Všechny mladé duše
atraktivnistrasilka: Mluvíš mi z duše. Mezi životem a smrtí je hodně tenká hranice, která má až nesnesitelně mnoho podob. Nakonec, člověk má v životě jenom jednu jistotu...
Moc mě to mrzí. Neznala jsem ho, ale nějakým zvláštním způsobem se mě to vnitřně dotýká. Protože pocit, kdy člověk už neví, kudy kam, je jeden z těch nejhorších.
sayonara: Je to strašně zvláštní, jak se člověk stává postupně imunní vůči smrti a utrpení. Když jsem byla na bakaláři, zabili se mi dva spolužáci. Jednoho jsem znala jen jako jméno na prezenčce, protože nás bylo moc a já byla asociál. Druhého jsem zběžně znala jako hrozně chytrého kluka, občas jsme se na sebe podívali, a nikdy mě nenapadlo, že myslí na sebevraždu. Prostě vypadal spokojeně, byl geniální, nikdy nevylítnul z matiky... A někdy, když jdu po ulici, tak si říkám, že ti lidi jsou tak strašně měkcí a bezbranní, že je až zázrak, že pořád žijou.
hroznetajne: Přesně tak. Souhlasím.
Mně se to už stalo víckrát, že zemřel někdo, koho jsem znala a komu nebylo ani 20. Umírají staří i mladí, tak to je. Tentokrát mě to tak nějak víc vzalo.
myfantasyworld: Je to bohužel tak, je to velmi smutné, když se to stane. :( Je pravda, že dost často vidíme smrt kolem nás, že už ji ani tolik nevnímáme, jenže ono kdybychom řešili každého člověka, necítili bychom nic jiného, než samé trápení.
adil: To je moc smutné, škoda mladého člověka...Julie, napsala jsi o tom tak citlivě*srdce*,a tři poslední věty tvého článku jsou tak silně pravdivé, ano, zapomínáme...
---
adil.pise.cz
tlapka: Můj kamarád nedávno prožil podobnou zkušenost. Docela ho to sebralo a já se mu vůbec nedivím. I mně z toho běhal mráz po zádech. Neznala jsem ho, vůbec, ale při představě, kdo tady po něm zůstane - i když sám neměl děti... když zůstanou rodiče, tak je to snad ještě horší.
hroznetajne: Věřím. Mně se to nestalo poprvé, ale spíše poprvé to byl někdo, koho jsem opravdu znala.
Jo, to je nejhorší, souhlasím :-(.