radus: A pak kdo tady žije pestrý život, co? Hej Juli!!! To je tak boží čtení...

Naprosto ti rozumím s tím psaním do papírového deníku a tím pádem opuštění zpovídání se na blogu. Mám to velmi podobně. Do papírového deníku píšu čím dál víc. Vždycky jsem měla jeden blok tak na dva, tři roky a teď ho možná popíšu za rok. A zrovna včera jsem přemýšlela nad těmi terapeutickými účinky. Je to fakt dobrý.

Dědečky máme asi taky v podobných situacích. A i můj děda takto hezky vtipkuje a je na něm vidět, že je vždycky vděčný, že nás všechny ještě vidí a snaží se užít si každou minutu. Docela radím přistoupit na jejich hru. Žijme přítomným okamžikem, protože opravdu nevíme, co bude...

Ten tvůj Islanďan!!! Ach můj bože!!! A ano, typicky podzimní píseň... Černý čaj s mlékem, deník a tenhle Islanďan!

Tu angličtinu ti moc schvaluju. Já zrovna teď přemýšlím, jestli letní dovolenou směřovat na jazykový pobyt nebo si tady najmout nějakou soukr úču nebo zkusit nějakou jazykovku v Olomouci... Němčinu je dobré zapomenout

Jo a píšácký sraz bych si dala nejraději do Vánoc! Fakt jsem normálně přemýšlela, že bych vás všechny zase potřebovala vidět a nějak jsem si nás představovala na některých vánočních trzích (spojit dvě věci, které miluju - trhy a lidi z blogu, och!)

Všehokniha mě velmi zaujala. Nejsem si teda jistá, jestli to teď bude četba pro mě, ale ta citace..... Orosilo se mi oko! Dobře... Obě! Jak já Tomášovi rozumím...

A to světlo... Ještě že už nás vyslyšel a ROŽNUL Taky to na mě hrozně padalo...