Od soboty do soboty

Teda ne, že by sobota byla nějakou mojí osobní hranicí týdne, ale když jsem si ji zvolila jako svůj článkový den, tak asi určitou hranicí bude. Minimálně pro tento blog. Jehož smysl mi poslední dobou trochu uniká...

Ne, vážně. Měl to přeci být deník. DENĺK. Tak proč už není? Částečně jsem z blogu přešla do papírového deníku. Psaní ručně totiž má něco do sebe. A potvrdí mi to moje holky dopisovatelky, díky kterým jsem za posledních pár let (nebudu to počítat, přišla bych si stará) napsala něco málo přes padesát dopisů. Psaný deník je pro mě poslední 3 roky nepostradatelný terapeut. Jenomže čím více jsem si začala psát pro sebe, tím méně to tady začalo vypadat jako deník. A že není hrozně tajný, tak, vážení, to už není hodně dlouho. Ono je otázkou, jestli on je vůbec ještě alespoň trochu tajný...

No prostě to občas musím napravit nějakým článkem, který mi z toho zase na ten následující týden udělá deník. Takže, milý "hrozně tajný deníčku", takový byl můj týden od soboty do soboty:

SOBOTA

Spotify umí úžasnou věcičku - každé pondělí mi namixuje asi dvouhodinový playlist přímo na míru. Podle všech algoritmů vyplivne mix hudby, který vznikl na bázi toho, co poslouchám, a tak každou sobotu nandávám sluchátka a objevuju nové perly. A zase jsem narazila na něco, co mi absolutně vyrazilo dech. Tím, jak je to smutý a veselý zároveň (udělat něco takového je strašně těžký). Už se ani nedivím, že ji zpívá vousatý zrzavý Islanďan, protože Spotify asi chce, abych se každou sobotu bezhlavě zamilovala neboco...  Holky, vážně si nehledejte, jak vypadá.Ta jedna písnička mě přinutila udělat si na hlavě dva culíky, sníst asi dvacet deka čokolády, obléknout se jenom do šátků a rozběhnout se po poli. Dobře, to poslední se stalo jenom v mojí hlavě... 

Sending out signals, to youhuuuu... 

NEDĚLE

Cesta za dědou do nemocnice. Začali ho ozařovat, no nevím, jestli je to ideální léčba, ale alespoň je to nějaká léčba. Ze zkušenosti s babičkou už víme, že taky dneska klidně pošlou člověka domů a pro jeho problém nemají žádné řešení. Dědovy lékařské zprávy jenom říkají o možnosti vylepšení dosavadního stavu, ne o prodloužení života. Což je... zdrcující. Ale na druhou stranu - s dědou je teď hrozná legrace. Špásuje jako nikdy před tím, pravidelně si telefonujeme (zdraví mě: "No ahoj ty lásko moje bývalá.

..") a musím říct, že všechny ty dialýzy a ozářky zvládá statečně. Tělo ho bolí, ale jinak si nestěžuje.

PONDĚLĺ

Každé pondělí mám doučování z angličtiny.  Řekla jsem si, že nenechám svou angličtinu zakrnět, že se prostě musím hecnout a něco pro sebe dělat. Protože jak se jazyk nepěstuje, hned se to zhoršuje, až úplně zapomenete všechno. Jako třeba já němčinu a francouzštinu (no ne, že by mě to nějak v případě němčiny trápilo, kašli kašli)... 

Jo a nesmím zapomenout - děkuji moc Lumail za fajn odpoledne! To abyste jako věděli, že píšácké srazíčky se vlastně stále dějí! :-) 

ÚTERÝ

Náročnější školní den i s praxí. No jo, konečně jsem se tam taky alespoň ukázala. A nejvtipnější je, že tento týden nám každý den odpadá nějaká přednáška, takže z toho mála mám ještě méně. Ale to málo co mám, je roztahané po celém dni, abych tam v té Prazé JOOOO zkejsla do večera. Ale vidina volného pátku je... je... prostě boží. I když volného, no...

STŘEDA

Ráno jsem po příjezdu do Prahy zase pracovala na kachličkách. Trvalo mi to celý včerejší večer a stále nejsem spokojená. Jako vážně jsem netušila, že ve svém životě někdy budu navrhovat a vytvářet hliněné kachle. No, moc nadšená z toho nejsem. Z keramiky bych dělal něco jiného. Kachlička mě prostě nějak nenadchla. Ale možná je to proto, že na všechno je málo času a my honem honem děláme, aby se to stihlo. Ani nemám čas si tu práci pořádně promyslet. Dělám jenom, abych to stihla, ne abych z toho měla radost. A to mě nehorázně rozčiluje. Nemám to tak pečlivě propracované, jak bych si představovala. Ale neřeším to. Nesmí mě to rmoutit, jinak se z toho zblázním. Splním požadavek a jdu dál. No, přesně tenhle přístup nechci.

Během tříhodinové pauzy zvládám i výstavu (dostali jsme ji od vyučujícího tak trochu befelem) s mou spolužačkou. Koho zajímá Picassovy lepty, nechť si zajde na Kampu. Teď jich tam visí habaděj. A bohužel se nesmělo fotit, jinak bych o tom udělala článeček. Peprný. Ještě teď nad těmi jeho pracemi přemýšlím.

ČTVRTEK

Četli jsme ve škole úžasnou dětskou knihu. Nad knihami všemožně vedeme diskuze a rozebíráme je zleva doprava, shora dolů. Je to náročné, ale neskutečně moc zajímavé. Konečně mě někdo učí zajímavě kriticky uvažovat nad příběhem. Proč tohle s námi na základce nikdy nikdo nedělal?! Četli jste někdo Všehoknihu? Knížka pro děti zpracovávající téma domácího násilí způsobem, který jsem ještě nikdy nikde neviděla. Nedá mi spát.... Abych byla trochu přesnější - čím víc o knize uvažuji, tím více mě dojímá. Mám mráz po celém těle, husí kůže. 

 "Co budeš, až vyrosteš, Tomáši?"

"Budu šťastný." Chtěl jsem být šťastný, jinak nic.

PÁTEK

Od začátku října pomáhám jedné mladé slečně z deváté třídy s češtinou. Ano, vidíte správně. Julie, co má v každém článku chyb jak maku (samozřejmě si jich všímá až když článek otevře třeba tak po roce a pak má chuť skočit z Nuseláku...). Chudák slečna dostala novou učitelku, která genialitu studentů prověřuje každodenními testy, takže vlastně kolem sebe střílí čtverce a bůry jak z kulometu, ale nenapadne ji vzít jakoukoliv učebnici z předešlého ročníku a s žáky se vrátit ke staré látce. Protože to přeci už MUSĺ UMĚT. Takže chudák slečna, jinak jedničkářka, teď stejně jako zbytek třídy sbírá do své sbírky jednu "nádhernou" známku za druhou. Takže každý pátek připravuji cvičení na chytáky z vyjmenovaných slov, předpony SZVZ, grafy vět a souvětí, věty vedlejší, však víte, všechno tohle bahno. Já z toho příští rok píšu velkou soubornou zkoušku. Sice z daleko horší verze než tu, co se slečnou procvičuji, ale stejně, vždycky se hodí si zopáknout, že pýchavka je s tvrdým a zkomponovat se z. A navíc mě to baví. A to jsem nechtěla zjistit. Protože já studuju obor, ve kterém budu učit prasopis, a to je od větných grafů trošku jinde. Ale kdo říká, že bych to občas nemohla využít pro doučování zoufalých žáků. Taky jsem jím na zákaldce kdysi byla... :-)

SOBOTA

Může mi někdo vysvětlit, proč venku není světlo? Jak z toho jako nemám mít depresi?! Hej tam nahoře, rozsviť do háje!

Od pátku do pátku z roku 2016...