iva: No, však ony ty zuby po paralenu taky na chvíli prestanou bolet... až pak přijde ta chvile, kdy prostě budeš muset jít a nechat si je vytrhnout.
Juli, ohne sranda. Z toho začarovaného kruhu se brzy stane spirála a sešup do pekel.
Jednou jedinkrát jsem zažila cosi, co se hodně přiblížilo akutní atace deprese. Bylo to strašný. Najednou jsem nemohla dejchat, svět byl ocelově šedá mistnost, jejíž stěny se na mě řítily a já byla malá, zbytečná a absolutně bezvýznamná. Fakt šílený. Naštěstí to poměrně rychle odeznělo, ale kdyby se to mělo opakovat, volám psychologovi, i kdyby to mělo bejt o půlnoci!!!
Julietko, máš právo být spokojená a šťastná, tak pro to koukej něco udělat. Mazej k psychologovi nebo si najdi kineziologa. Strašně se ti uleví. A my nebudeme nešťastný, že jsi nešťastná.