tlapka: Strašně ráda bych řekla něco duchaplného, ale jsem zcela vyvedena z míry sdělením, že někdo měsíc nejí sladké. Protože jestli jsi na tom po měsíci bez sladkého takhle, tak jsi naopak hrdinka.
Ne, vážně. Momentálně je mi docela mizerně, protože se mnou třískají hormony (aneb PMS za užívání hormonálních léků, woo-hoo!), podzimní krize musí být, ale takový stav už mi přijde krapet... nechci říkat alarmující. Ale jako varovně zdvižený prst.
Mrkni na svůj blog. Jsou to vlny. Přijdou, odejdou, bude líp. Ale jestli tě někde hlouběji něco žere, chtělo by to pohled zvenčí. Protože třeba zjistíš, že spousta toho trápení je zbytečná. Mám jednu podobnou zkušenost... a říkám si, trubko, proč jsi toho doktora nezměnila dřív? Byly to obavy, bagatelizace, přijetí, že tak to chodí. A víš co? Nemusí to tak chodit!
Na druhou stranu k závěru tvého článku - měla bych přestat nosit černou, jíst víc jogurtu a nepsat do deníku? To jsou přesně ty věci, kde na "měla bych" pěkně kašlu. Měla bych se začít malovat. Abych mezi studenty nevypadala jako mladší ségra a blablabla... víš co? Nenamalovala jsem se ani na třídní schůzky. Taková "měla bych" nejen, že omezují, ale nikomu nic nedají! Co z toho budeš mít, když si tu černou nevezmeš? A co ostatní?
Juli, drž se, a kdyby cokoli, ozvi se. Nevím, jestli ti můžu pomoct, ale i kdybychom si spolu měly jen psát nebo třeba i společně virtuálně mlčet, ráda to pro Tebe udělám!