sayonara: Já si taky připadám často strašně mimoňsky. Jako kdyby mi nikdo nerozuměl. Ona je to vlastně možná do jisté míry pravda, ale zase to vede k řadě vnitřních dialogů, které si docela užívám.

Mám jednu kamarádku psychiatričku, která ma na tyhle věci takový svůj názor. Že s těmi věcmi nemá člověk bojovat, protože prostě existují a jsou tam, takže jediné, co ti zbyde, je pojmout to jako impulz k něčemu. Vlastně proč by tvoje psaní do deníku mělo být špatné? Zkus k tomu přidat i nějaké malování, nebo cokoliv, co ti zrovna bude připadat jako dobrý nápad.

Trochu mi to připomnělo skandinávský film Kurz negativního myšlení. Je to norská ujetina, ale možná by se ti mohl líbit.