mow: Moc hezký článek, jsem dojat. Ani nevíte, jak jsem byl rád, když jsem jí po návratu ze školy občas volal, a neslyšel v telefonu pouze její chrčení, bezmocné vzlyky, nebo místo pozdravu: "Už mě nedeptej, Maruško!"

Šlo jí to moc dobře, čekal jsem ji unavenou, vyčerpanou, koktající, s třesem rukou i tikem v oku, ale ono to Tajnůstkářku snad dokonce nabíjelo.

Obrázek uchovat a použít v budoucnu na skutečné svatební oznámení...