boudicca: Vida, já jsem spokojená asi tak... pořád? Musí být opravdu moc špatně, abych se začala něčím trápit, a stejně mi depresivní nálady naštěstí nikdy dlouho nevydrží. Na jednu stranu je to asi dobře, na druhou pak mám problém chápat lidi, co to mají v životě obráceně. Možná je to tím, že jsem s těmi "náročnými" věcmi do značné míry smířená - se smrtí, s problémy v partnerství, s tím, že v práci ani ve škole to nebude vždycky růžové.

Já mám pozitivní blogy ráda, zvlášť, když je někdo sluníčkem od přírody a umí svoji radost ze života předat dál. Mně třeba přijde náročné psát o něčem smutném a těžkém, protože je to pro mě vlastně hrozně nezvyklý stav.

Moc ti to tvoje štěstíčko přeji, Julčo!