Juliiny čtvrté narozky!!

Je to tady. Čtvrté narozeniny mého internetového deníčku. A pak že je blogování mrtvý. Na Píše teda rozhodně ne (no, i když). Na Píše se to píše samo, to je to tajemství. To je ten fígl! No, každé blogové narozeniny slavím práskáním "zajímavých věcí" na mou osobu, které nikoho nezajímají. A tradice se nemají porušovat (kromě Velikonoc, ty bych klidně zakázala). Nezapomeňte popřát i Mečounkovi, který má narozeniny úplně náhodou se mnou :-).

Jenom pro začátek, vymýšlet ty body je rok od roku těžší a těžší. Tenhle článek jsem rozepsala v roce 2018, protože už loni jsem věděla, jak neskutečně dlouho mi bude trvat to dát dohromady. Hehe. Jsem tragédie.

Tak jdeme na to. Věci, které o mně ještě možná nevíte. 

Pozor, hrozně tajné!

Mám písničku, kterou bych chtěla poslouchat zhulená. Což samozřejmě neznamená, že se chci zhulit. Jenom na to mám písničku. To je rozdíl. Je to TAHLE. A ještě mi řekněte, že není hulící... :D

Klidně rozečtu 5 knih, rozkoukám 15 seriálů a 2 filmy najednou. Nevadí mi přeskakovat. Klidně se vždycky přeladím na to, co zrovna potřebuju. Knihu odložím a zase se k ní vrátím po delší době (a když na ni nemám chuť už vážně dlouho, bez problémů ji nedočtenou odkládám). Prostě se nenutím do toho, na co nemám náladu. A ne, nemotá se mi to. Vlastně by mě děsně otravovalo mít rozečtenou jenom jednu věc. 

Skoro vždycky sympatizuji se zápornými postavami. Ne vždycky, ale dost často se mi to stává. Děje se to zvláště v momentě, kdy je v příběhu kladná postava totálně pitomá, všechno jí vychází tak nějak náhodou a ona pro své úspěhy nic nedělá. Potom se upnu na zápornou postavu a ne, že bych jí vyloženě fandila, ale užívám si, jak je prostě povedenější. 

GOSLING NENĺ HEZKEJ. NE. PROSTĚ NENĺ. NOUP.

Veškerá moje hesla jsou vulgarismy toho nejhrubšího zrna. Zjistila jsem, že si totiž daleko lépe zapamatuji sproťárnu, než kombinaci čísel a jiných slov. Abych vám to ještě více přiblížila, většinou se má hesla skládají z nějakého zvířete a pak sprosťárny. Většinou z oblasti rozkroku. Doufám, že to o mně nevypovídá, že jsem nějaká narušená. Kromě banky a školního systému si sprostá hesla dávám všude. Trochu se bojím, abych jednoho dne nemusela volat na studijní oddělení, aby mi připomněli heslo k systému a paní na druhé straně mi bude muset sdělit "sloní ku*da" nebo něco podobného...

Vím přesně na co bych se specializovala, kdybych byla lékařka. Nikdy lékařka nebudu, což ovšem neznemaná, že o tom nemůžu alespoň snít, že ano :D. Já bych rozhodně dělala něco s páteřemi, protože páteř mě vždycky hrozně fascinovala, nebo bych chtěla být porodník. Ve zdravotnictví bych nedokázala pracovat a obdivuji každého, kdo tu práci dělá. 

Někdy až nekriticky vzhlížím k autoritám. Tím mám na mysli hlavně učitele. Když před nás předstoupí někdo učený a starší, visím mu na puse a hltám každé slovo. A když se pak k vyučujícímu vyjádří někdo negativně, jsem překvapená, protože já kolikrát beru slova takových lidí dogmaticky. Což je špatně. Velmi špatně. Snažím se tento pocit odstranit už delší dobu. Odráží se to taky v tom, že si nerozumím s vrstevníky, ale naopak raději jednám se staršími lidmi. Protože si jich tak nějak víc vážím. Ne, že bych si nevážila lidí stejně starých jako jsem já. Ale většinou si s nimi povídám jinak.

Spím s knoflíky pod bradou. Uvědomila jsem si to docela nedávno, když táta přišel ke mně do pokoje a ze srandy se přikryl mojí peřinou, hned ji znechuceně obracel se slovy: "Fuj, knoflíky nahoře." Zjistila jsem, že si tak peřinu obracím záměrně. Protože když mám knoflíky dole, mám pocit, že se mi peřina v povlaku sesune, kdežto když mám knoflíky nahoře, stát se mi to nemůže. Přiznejte se, máte husinu po celém těle, že jo? :D

No a nakonec to, co píšu v každém narozeninovém článku - Tak co, dáme ještě jeden rok?!

Mějte se fanfárově, vy moje víly Zvonilky :-).

A kdyby někdo chtěl zavzpomínat na loňské vydání...
Zdroj: http://hroznetajne.pise.cz/241-juliiny-ctvrte-narozky.html